SS Lockdown

Xavier Manabu
Seděl jsem v klidu za stolem a prohlížel jsem si místnost při čemž jsem přemýšlel nad tím jakého pokémona asi dostanu.Těšil jse se na to že budeme přátelé ale kdo ví možná že bude klást odpor možná mě nebude mít rád vrtalo mi hlavou.také jsem přemýšlel nad lidmi co přišli."Neumí snad zdravit nebo co?" řekl jsem si ale stále jsem se tvářil šťastně.

Axel

Uaaah... hm... čo, kolko je hodin? hovoril si Axel sám pre seba. Blbé hlásenie mu prerušilo sen o tom, jak hrá na koncerte pre milióny fanúšikov... ach, zlaté časy.
Zaškvŕkalo mu v bruchu... ale tak čo mal robiť. Peniaze nemal. Už niekolko krát skúšal presvedčiť predavača lodneho bufetu, že je rocková hviezda, takže by mal mať zdarma jedlo.... no veľmi nepochodil. Vlastne, nikto na lodi sa s ním moc nebavil.
Axel si povzdychol... vedel že už aj tak nezaspí, a tak sa šiel umyť, obliekol sa, nahodil cool úsmev a vyrazil rovno do sály, kde mal byť meeting.

V sále se setmělo a hovor pomalu začal utichat... opona na podiu se pomalu rozrhnula... za ní se nacházela bílá promítací plocha... na ní se objevilo logo společnosti. U malého pultíku stál muž v bílém plášti. Oproti očekávání mnoha se nezdál být starý... odkašlal si...
Dobrý den, jmenuji se Nathaniel Hawk a jsem hlavním iniciátorem projektu Firefly, projektu, jehož začátku se jistě mnozí z vás nemohou dočkat... Než začnu, rád bych jen podotkl, že jsem byl opravdu nadšen ohlasem, který tento projekt vyvolal. Naše poštovní oddělení bylo během prvního týdne naprosto pohlceno přihláškami z celého širokého okolí. Bohužel jsem však mohl vybrat jen zlomek lidí a těmito štastnými jste vy, gratuluji vám. profesor dal krátkou pauzu na potlesk
Každopádně... až přijedeme do Bílého přístavu bude na váš v administrativní budově čekat armáda našich úredníků. Připravte si prosím vaše dokumenty, dostanete identifikační kartu, obdržíte pár předměnů nezbytných pro vaší účast v projektu a hlavně, a na to se asi těšíte nejvíc, dostanete také svoje první pokémony...
další pauza na potlesk
Ve chvíli, kdy budete odbaveni budete moci pokračovat ve vašem putování ihned dál, pro ty, kteří nespěchají bude připravený hotel v přístavu nedaleko pláže... také několik míst pro trénink, možností je mnoho a je jen na vás, kterou si zvolíte... teď mi ale prosím věnujte pozornost... řekl profesor a klikl na tlačítko pro další slide...

Spoiler:

Toto je nový pokédex, každý ho dostane, bude obsahovat vaše osobní informace a bude sloužit jako průkaz totožnosti, je vodotěsný a prakticky nezničitelný, pokud o něj přijdete mohlo by to ohrozit vaši účast v projektu! Pokédex obsahuje obrovské množství informací o pokémonech a bude vaším neocenitelným pomocníkem, zvláště pro ty méně zkušené z vás. A kromě toho je také vybaven nouzou linkou, která vás v případě akutního nebezpečí spojí s centrálou. Tato linka je však pro nouzi a její zneužívání se trestá... Také do něj budou bezdrátově nahrávány zprávy z vedení projektu v případě, že by se stala nějaká neočekávaná událost, mějte ho proto vždy při sobě... řekl profesor. Pak se v sále opět rozsvítilo... Má někdo nějaké otázky?

Steve

Moje první reakce, když vstoupil profesor Hawk na pódium byla taková... Takže tohle je ten profesor Hawk? Hmm... představoval jsem si ho trochu jinak... jako nějakého ujetého hyperaktivního týpka, ale co se dá dělat... tohle taky ujde. Poté jsem už zvědavě poslouchal co nám chce zdělit... Zajímavé... Když byly pauzy na potlesk využil jsem toho a zatleskal, ale spíš to vypadalo jako takové to "aby se neřeklo"... Úřednicí? Dokumenty? To bude otrava... Super! Konečně pokémoni... Prohlídl jsem si pokédex který nám professor ukázal. Stylový... Pak když se rozsvítilo a profesor se zeptal na otázky jen jsem se porozhlédl kolem sebe jestli někdo něco neřekne a já sám žádné otázky neměl... Nic mě zrovna nenapadalo, ale jak se znám vzpomenu si na něco až bude pozdě.

Karen

Fájn, přijdu pozdě... poprvé... Jako a proč ne... Pomyslela si, jak hnala do té místnosti, o které vlastně nic moc nevěděla, vlastně ani její přesnou polohu a tak jí právě asi nejvíce zpozdilo to hledání, pátrání po tom místě shromáždění.
Možná, kdyby v době ohlášení byla ve své kajutě, tak by to i stihla, ale ona tam pomalu nebyla ani přes noc. Tak malý prostor... kdo by to tam sakra jenom vydržel?! To je to první, co jí při pohledu dovnitř napadlo, a tak radši strávila většinu času venku na palubě a zapomněla věnovat pozornost i tomu, co se děje uvnitř.
Nakonec to našla, pootevřela dveře a tou škvírou se dostala konečně dovnitř. Profesor, nebo prostě ten chlápek, co profesora při nejmenším připomínal, zrovna mluvil o něčem jako pošta, či co.
O moc jsem snad nepřišla... Doufala v duchu a postavila se dále ode dveří. Následně už věnovala pozornost jen dvěma věcem - proslovu profesora a jiným osobám, účastnících se projektu. Vlastně se natolik zabrala do pozorování, že ani nezaznamenala konec přednesu......

Xavier Manabu
byl nadšen z toho že se blíží chvíle kdy dostane svého prvního pokémona.Když profesor pronesl otázku jestli máme nějaké dotazy tak jsem neregaval protože jsem žádné neměl.Jediné co se mi nelíbilo že někdo přišel pozdě.

Jimmy

Vyslechl celou přednášku a následně si povzdechl. Další ouřadování tedy fakt nemusel. Už jen vyplnit nějakou přihlášku, bylo nadlidským dílem, ale úřadovat dál... to dopadne katastroficky. Jelikož neměl otázky, seděl, mlčel a uvažoval nad ostrovem. Doufal, že dostanou aspoň nějaké pokebally do začátku. A pak tu byla otázka startéra. Těšil se na svého prvního miláčka víc než na cokoliv jiného ve svém životě. Najednou se od něho ozval zvláštní zvuk. Kruuu.... jeho žaludek vyluzoval zvláštní zvuky a nebylo se čemu divit. Díky svému bloudění nestihl snídani. Ale to bylo zanedbatelné, hlavní bylo aby už konečně dorazili na ostrov.

Oliver

Jimmy seděl kousek od Olivera a tak to zakručení v břiše slyšel. Podíval se na něj s dost tupým výrazem. Přemýšlel nad tím, jestli mu fakt kručelo v břiše nebo to bylo něco jiného. Radši od těch myšlenek opustil a koukl se na to, co držel v ruce. Čokoládový muffin, na který už neměl chuť, protože byl přejedený. Znovu se podíval na toho kluka v zeleném. "Hej..." Zavolal na něj. Oliver nebyl zrovna společenský, tohle na něj byl nadlidský výkon. ".. Vem si.. Nic tomu není.. Já už na to nemám chuť. Jestli máš hlad..Tak bys to měl vzít.. Ne?" Tohle všechno ze sebe dostal dost lamácky, ale jako skutek to od něj bylo pěkné.
Nad tím, co se tu všechno řeklo moc nepřemýšlel, protože do toho projektu šel jenom kvůli svým bratrům. Vlastně mu bylo i celkem jedno, jakého startovního pokémona dostane.

Xavier Manabu
Zachoval se dosti milosrdně pomyslel si když viděl chování jednoho z těch kluků co zde seděli."Tak co těšíš se?" špitnul na toho kluka co zde byl již před ním (Shinichiho postava) a vytáhl si z kapsi energetický drink který si koupil již den před plavbou a pomalu jej usrkával.

Jimmy

Všiml si, že na něho mluví kluk v červeném ohozu, který tu je s dalšími sobě podobnými. Na tváři dokázal mírný úsměv. Jelikož měl ukrutný hlad, odložil na chvilku svojí chladnost k lidem a čokoládový Muffin si vzal se slovy: "Děkuji... nestihl jsem jídlo, tak tady otravuje můj žaludek..." Jeho proslov také nebyl dokonalý. Bavil se poprvé s někým takto cizím. Mnohem lépe se bavil s pokémony. Ale s tímto asi už nic neudělá. Aspoň na chvilku nemluvil jak lednička. Jakmile už držel muffin hladově se do něho pustil a ještě jednou se vděčně na Olíka usmál.

Layla

Ahh,sakra sakra sakra příjdu pozdě! Nadávala jsem si pro sebe v běhu,protože jsem věděla,že jdu hodně pozdě na prezentaci,kterou ráno hlásily v interkomu.Měla jsem sice vše dopředu naplánované,ale to jsem ještě nevěděla,že mi teta sbalila na cestu tunu lízátek a u těch jsem prostě musela zůstat.Teď jsem potřebovala všechno dohnat,takže jsem běžela jak nejlépe jsem mohla,už už jsem byla u dveří,za kterými se odehrávala prezentace,ale nějak jsem to nevybrala a vrazila hlavou přímo do prahu dveří. Au,sakra to bude boule... Chytla jsem si čelo a doslova vletěla do místnosti,takže jsem asi překazila klidnou atmosféru uvnitř,proběhla jsem mezi skupinkami lidí až jsem doběhla k nějakému muži,který tu nejspíše přednášel. Dobrý den pane,prosím ještě o jeden pokédex pro mě...Jaksi jsem se zdržela u...jisté věci... Nasadila jsem andělský kukuč a doufala,že ta poslední věta to moc nezkazila,protože se mi nechtělo říkat,že jsem se zdržela u lízátek,takže jsem to musela nějak okecat...

Nathan Hawk

Nevypadalo to, že by někdo měl otázky, asi jsem ovedl dobrou práci při prezentaci. Pak ale dovnitř vletěl někdo další, zdálo se, že ne každý přišel včas. Musel jsem se lehce usmát. Nebojte se slečno, tato prezentace nebyla povinná, jen informativní. Kdybyste však přišla včas dozvěděla byste se, že pokédex, jako ostatní informace dostanete až v přístavu. řekl jsem celkem příjemně. Nechtěl jsem demotivovat trenéry ještě před začátkem samotného projektu...

Layla

Promiňte mi mé chování a děkuji.. Usmála jsem se a pomalu se rozešla zpět ke dveřím,nechtěla jsem se raději dívat na ostatní budoucí trenéry v místnosti,protože jsem je asi svých náhlým příchodem trošku pobouřila.Sedla jsem si ke zdi a dávala si menší pauzu na oddych,protože já a běhání k sobě moc nejde.Vytáhla jsem si z rukávu jedno červené lízátko,které jsem ještě před odchodem z pokoje stihla vzít s sebou,strčila jsem si ho do pusy a s úsměvem ho začala cucat.Pohledem jsem projížděla všechny přítomné v místnosti,všichni mi přišli na pohled jako milí trenéři.Ještě více jsem se usmála,poté jsem zavřela oči a vychutnávala jsem si to výtečné jahodové lízátko...

Steve

Vypadalo to, že nikdo nemá žádné otázky, a tak jsem se točil zpět na profesora Hawka a posledními dvěma sousty jsem dojedl svou hořkou čokoládu... Dobrá čokoláda... to fakt jo. Pomyslel jsem si a čekal co bude dál... Obal od čokolády jsem strčil zatím do kapsy... potom ho vyhodím do nějakého koše. Najednou jsem si vzpomněl na můj energetický drink který mám v kapse a vytáhl si jej, přičemž jsem ho poté samozřejmě otevřel... Najednou na mě promluví ten samy kluk co mě tu předtím pozdravil... Podíval jsem se na něj... Viděl jsem, že má v ruce také energetický drink, a tak mě napadlo, že by jsme si mohli třeba rozumět... Jasně, že těším... jako ještě nikdy. Nemůžu se dočkat svého prvního pokémona... Jsem strašně zvědavý. Odpověděl jsem mu s nadšením a ještě dodal... Mimochodem já jsem Steve... Ani jsem moc nepostřehl, že někdo přišel pozdě, nebo lépe řečeno mě to moc nezajímalo... takové věcí se stávají často.

Karen

Neušlo jí, že nikdo otázky nemá. Odvodila si od toho tudíž, že asi přišla na tu důležitější část přednesu v čas. Po té jí jak jinak než omrzelo poslouchat, co si jiní v místnosti šuškají a podobně, pozastavila se tedy nad tím, jak by se ten projekt asi mohl vyvíjet. Ale moc daleko s představami nedošla. Zastavila se hned u první myšlenky a to spatření svého prvního pokemona. Vždycky si moc chtěla vyzkoušet otcovi metody, jak s těmito stvořeními jednat, zacházet a dobře vycházet. Ale trochu se té myšlenky i děsila. Jaký druh to asi bude, jen ať ne... ne, to nebude... nesmí... Proběhla jí hlavou věta, která jí nastřelila zpět do reality. Nevšimla si příchodu jisté další trenérky, jen jejího pohybu od toho profesora. Nezastavovala se radši nad tím, co se stalo, když byla myšlenkami trochu jinde....

Oliver

Chvíli se rozhlížel po místnosti a dost se mu klepala ruka. Tu nakonec zvedl, aby se mohl na něco zeptat. S rukou ve vzduchu nakonec na profesora Hawka vychrlil otázku. "Profesore, kdy dorazíme na ostrov?!"
Vykřikl to celkem nahlas, což vedlo k tomu, že pak docela zrudl v obličeji a schoval se mezi své bratry. Co to jen udělal.... Nebyl moc nadšený z toho, že je teď zřejmě středem pozornosti, nikdy se neměl na nic ptát a měl prostě sedět a mlčet.

Axel

Dorazil presne, keď začal prejav. Sadol si na najbližšiu stoličku...
Bla bla bla, pokemoni, bla bla bla, pokedex, bla bla bla...
Nejak ničomu nevenoval pozornosť... vedel, že bude stačiť, ked bude hrať hrdinu, aby to v tej reality šou vyzeralo dobre.
A tak sa pozeral skôr po okolí a hodnotil ostatných... Pche... nikto nemá proti mne šancu! Som Axel, a túto reality šou vyhrám!! ubezpečoval sa.

Xavier Manabu
"Já se jmenuji Xavier.Jakého pokémona bys rád obdržel mě je to jedno všichni jsou fajn" řekl jsem a dále popíjel svůj energetický drink a všiml si že Steve jej má taky a tak jsem se více pousmál.

Ian
Vyslechl jsem celý profesorův projev se zájmem.
Otźky jsem žádné neměl, protOže mi projev přišel zřetelný.
Otázka jsem měl ale potom, co Oliver promluvil... na jiného člověka. Velice překvapeně jsem na něj hleděj. T se totiž nestávalo moc často. A hleděl jsem ještě víc, když se zeptal profesora. Toho totiž musel slyšet celý sál.

Steve

Slyšel jsem, že se někdo na něco zeptal... To je vcelku dobrá otázka... Xavier? To je trochu zvláštní jméno... když ho slyším představím si nějakého starého dědulu na vozíčku... Nojo, to mám asi z X-mena... Povím a poté se napijí svého drinku... Jinak nic proti... je to dobré jméno. Dodal jsem aby se třeba nenaštval, nebo tak něco... A jakého bych chtěl pokémona... mě je to taky fuk všichni mají něco do sebe, ale stejně se musím přiznat, že bych chtěl bojového pokémona... mám je dost v oblíbě. Stejně si jednoho jednou chytím... to je jasné... věřím v to.

Layla

Z mého snění o lízátkách a pokémonech mě vyrušila něčí otázka,rozmrzele jsem otevřela jedno oko a rozhlédla se kolem sebe.Pohled mi padl na jednoho kluka,který se začal schovávat mezi nějaké,jemu dosti podobné chlapce. Že by bratři? Usmála jsem se pro sebe a přehodila si lízátko z jedné strany na druhou.Neunikla mi ta klukova rudá tvář,teď mi trochu připomínal moje červené lízátko,které jsem měla v puse.Tiše jsem se uchechtla a opět zavřela oko,už jsem jenom relaxovala,přeci jenom jsem chtěla slyšet profesorovu odpověď. Mohla bych se jít s někým skamarádit,ale beztak to dopadne jako vždycky...Aaah to bude zase práce... Smutně jsem si povzdychla a podrbala si namožené čelo,po chvilce jsem musela opět otevřít oči.Chtěla jsem znovu vidět tvář toho kluka,tak moc mi připomínal lízátko,že jsem málem začala slintat,no naštěstí jsem měla zavřenou pusu,takže se nic nestalo.Tiše jsem seděla opřená o zeď,protože teď se mi vážně nechtělo se nějak moc vyjadřovat po tom mém výstupu,který jsem předvedla...

Nathan Hawk

Nad jedinou otázkou kterou jsem dostal jsem se také musel pousmát... Nemůžete se dočkat, že ano? No těžko se vám mohu divit. Loď teď nabírá rychlost a míříme k přístavu nejvyžší rychlostí, kterou je loď schopna bezpečně plout. Do cíle bychom měli dorazit v 11:30 místního času, přesně v čas na oběd. řekl jsem... zřejmě jsem tuto otázku tak nějak očekával...

Axel

Oh yeah! To je ešte veľa času... Kto ho chce stráviť na pravom rockovom koncerte?? Vstupné bude nízke, sľubujem!! zakričal na celú miestnosť a žmurkol štýlom rebelského herca. Podľa gitary, čo mal na chrbte, mohli všetci usúdiť, kto bude asi hlavnou hviezdou koncertu... teda, v tomto pripade, kto bude jediný hudobník na koncerte. Axel bol však presvedčený, že jeho úžasná popularita bude stačit na to, aby celý koncert zvládol sám.

Nathan Hawk

No podivný výjev jednoho z trenérů jsem přešel bez reakce...
No pokud už nemáte žádné otázky, tak můžete nejspíš jít, není od věci si odpočinout, neboť vás čeká náročný den. Ale je to samozřejmě jen na Vás. Pokud ještě má někdo otázky a stydí se před ostatními tak tu ještě nějakou dobu zůstanu. Jinak vám přeji pěkný a hlavně úspěšný den... řekl jsem. V tu chvíli se spouty trenérů začalo loudat ven z místosti...

Katlin Fox

Otázky jsem žádné neměla. Po rozpuštění jsem uviděla, jak ta holka co vtrhla do dveří, sedí u zdi. Šla jsem tedy za ní. Jsi v pořádku. Ta rána byla velká. Zeptala jsem se jí. Jo, a já jsem Katlin, jak se jmenuješ ty?