SS Lockdown

Layla

Dále jsem tiše seděla u zdi,když v tom ke mě přišla nějaká dívka,která vypadala mile. Eh ta boule? To nic není,to se mi stává pořád. Zaculila jsem se a schovala si bouli pod ofinu,aby nebyla tak moc nápadná. Já se jmenuji Layla,těší mě Katlin. Přátelsky jsem se usmála a poté hodila pohled na toho kluka,který tu před chvílí něco vykřikoval o rockovém koncertu.Nepřišlo mi to jako zlý nápad a tak jsem se podívala na Katlin. Co říkáš nepůjdeme se podívat na toho loosera? Uchechtla jsem se a začala se pomalu zvedat čekajíc na odpověď Katlin...

Katlin

Podívala jsem se tím směrem a odpověděla. Jasně, proč ne. Uvidíme, co předvede. Příjde mi milá, myslím, že by jsme se mohli skamarádit Přemýšlela jsem. Odkud jsi, já jsem z Pallet town v Kantu. Zeptala jsem se jí a čekala, co odpoví.

Layla

No narodila jsem se v Mauville v Hoennu,ale před dvěma lety jsem se přestěhovala k tetě do Dewfordu. Usmála jsem se,ale hned na to mi spadla hlava,připomnělo mi to mojí minulost,která nebyla zrovna nejrůžovější.Nezůstala jsem ale smutná nadlouho,najednou jsem začala lovit v rukávu a po usilovném boji jsem vytáhla velké červené lízátko. Nechceš? Nabídla jsem ho Katlin,doufala jsem,že jsem zase něco nepokazila jako tomu bylo obvykle,ale zatím to vypadalo nadějně. Docela by mě zajímalo kolik ten jeho koncert bude stát,prý vstupné bude nízké,ale takovýmhle nagelovancům se nedá moc věřit. Pošeptala jsem Katlin a podívala se nevěřícně na toho ''kinga''. Poté jsem začala štrachat v druhém rukávu odkud jsem vytáhla další lízátko,toto ale bylo zelené,možná to vypadalo jako že jsem přímo sklad na lízátka,ale tak jsem to prostě dělala vždy...

Katlin

Trochu mě překvapilo, když vytáhla z rukávu lízátko. Díky, mám ráda lízátka. Poděkovala jsem a vzala si ho. Taky by mě zajímalo, kolik ten koncert bude stát. Odpověděla jsem a nad její poznámkou jsem se zasmála. Musíš lízátka přímo zbožňovat, jak tak koukám. Prohodila jsem k ní s úsměvem.

Layla

Super má ráda lízátka,takže to si budeme rozumnět. Zašklebila jsem se pro sebe a při její otázce zda zbožňují lízátka jsem nahodila ten nejvíc roztomilý úsměv,který umím. Lízátka jsou ta nejvíc kawaii věc,která existujeeee... Začala jsem se rozplývat,protože jsem vážně milovala sladkosti a vidět mě bez lízátka je celkem rarita. Ale nejsou to jenom lízátka,jsou to také bonbony,pendreky,perníčky,cukroví,cukrová vata,.... Vyjmenovávala jsem všechny druhy sladkostí a různých cukrovinek,co jsem znala,bylo vidět,že co se týká sladkých věcí tak o tom vím hodně. Ale lízátka jsou prostě hlavní. Usmála jsem se a strčila si tu zelenou kouli na tyčce do pusy. A co ty? Co máš ráda? Zeptala jsem se Katlin,ale přes to lízátko mi asi nebylo moc rozumnět...

Katlin

Co mám ráda? Zeptala jsem se asi trochu tupě a přemýšlela nad odpovědí. No nejvíc asi zmrzlinu, malinovku, špagetya přece lízátka. Jo a taky svou katanu. Vyjmenovala jsem své oblíbené věci s tím nejširším usměvem, co dokážu. Napadá tě, co budem dělat před začátkem koncertu?

Karen

Možná to tak nevypadalo, ale ty hlasy tady všude kolem dost vnímala, ale bylo jich dost a v různé vzdálenosti, nedokázala tedy moc rozlišit slova. Až když někdo něco zvolal nahlas. No, bylo to mířeno na profesora, takže to prostě nemohla ignorovat a vyslechla si i odpověď, což jí přišla vhod, neboť alespoň zjistila, jak dlouho se ještě bude muset zdržovat tady s myšlenkou na ty malé prostory, od kterých se očekává, že se v nich dá spát. Ne, to si ona fakt nemyslela. Už i tady začínal být prostor menší a menší. Nejradši by vypadla hned, jak vešla, ale co může dělat, přišla sem dobrovolně.... Naštěstí tu byl takový rozruch, že neměla příležitost myslet na cosi jako jo toto...
Aby toho nebylo málo, vyskočil nějaký z trenérů z davu tím, že něco volal o nějakém... koncertě? Koncert znamenal hudbu a tu měla ráda, ale taky lidi a těm se nejraději vyhýbala. To co ten kluk ale řekl a při menším zamyšlení nad tím, jí přišlo celkem k smíchu. Taky že jo. Pousmála se, ale stále před rozhodnutím buď a nebo.

Layla

Katanu? Ooo ty máš katanu? Udělala jsem andělský kukuč a v očích se mi leskly srdíčka. Ukážeš mi jí prosím? Prosím,prosím,prosím... Upřeně jsem se dívala Katlin do očí a byla jsem z toho tak vedle,že mi málem moje lízátko vypadlo z pusy. Co budeme dělat? No přeci se půjdeme podívat na tvojí katankuuu... Řekla jsem celá nedočkavá,chytla Katlin za ruku a slušnou rychlostí jsem nás vyvedla z místnosti.Rozeběhla jsem se nějakým směrem,ani jsem přesně nevěděla kam běžím,v tom návalu radosti mi to nějak nedošlo,najednou jsem se zastavila a tupě zírala před sebe. Sakra,kde to jsem? Otočila jsem hlavu na Katlin a nevinně jsem se na ní usmála. Etoo víš kde jsme? Nebo spíš,jak se odtud dostat k tobě do pokoje? Stále jsem se tvářila,že jsem v tom nevinně a přehodila jsem si lízátko na druhou stranu tváře...

Katlin

Tak takovou reakci jsem nečekala. Než jsem něco stačila říct, chytla mě za ruku a táhla na druhou stranu než je moje kajuta. Když se konečně zastavila, tak se zeptala, kde jsme a jak se ke mně dostaneme. Můj pokoj je na druhou stranu. Odpověděla jsem jí s tikem v oku. Pojď Řekla jsem ještě a vydala se směrem k mému pokoji. Jsi trochu hyperaktivní, jak tak pozoruju. Když jsme došli k mé kajutě, otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Vzala svou stříbrno-červenou katanu a ukázala jí Layle. Tak tady je, říkám jí Akamaru.

Layla

Sakra takže já jsem šla na opačnou stranu,no nevadí alespoň jsem se protáhla po tom sezení na zemi. Usmála jsem se na Katlin jakoby se nic nestalo a tiše jí následovala. Ahh právě kvůli tomuhle ztrácím přátele...Snad si to nepokazím,ale co mám dělat? Já jsem prostě ztřeštěná od přírody... Smutně jsem si povzdychla a při poznámce Katlin,že jsem hyperaktivní mi spadla hlava a já se chvíli dívala na podlahu.Najednou jsem sebou škubla a na tváři se mi objevil široký úsměv. To víš,moje hyperaktivita je vrozená vada. Uchechtla jsem se a za chvíli jsme došli až ke kajutě,která patřila Katlin,jakmile jsem spatřila katanu oči mi doslova radostí zářily a kolem mě se objevila kupa srdíček. Ooo kawaiiiii kawaiiii kawaiiiii,ta je krásná. Rozplývala jsem se nad tou krásnou katanou,ale trochu jsem se zarazila nad tím jejím jménem. Akamaru? To mi něco připomíná....Ummm....Etooo..... Usilovně jsem přemýšlela,proč je mi ten název tak moc povědomý,když v tom jsem se vítězně usmála. Hahaha,Akamaru se jmenuje pes mé tety! Křikla jsem docela nahlas a dále obdivovala katanu...

Katlin

Tvá teta má dobrý vkus, když vybrala tohle méno. Ta katana se tak jmenuje, protože má na pouzdru stříbrného draka s rudýma očima. řekla jsem a usmála jsem se. Odložila jsem Akamara a zbalila si své věci do svého batohu ve tvaru pytle a do svého pouzdra. Přece jen za dvě hodiny dorazíme na místo. Už by jsme měli jít, koncert za chvíli začne. Řekla jsem a pomalu se vydala ze dveří směrem do společenské místnosti.

Layla

Etoo počkej na mě,bude to minutka. Usmála jsem se a rychlostí,která se rovnala formuli 1 jsem se rozeběhla do své kajuty,málem jsem v té rychlosti rozmlátila dveře,což by nebylo zrovna nejlepší.Rychle jsem naházela lízátka,čokolády a i nějaké to zdravé jídlo do černé tašky,kterou jsem si hodila na rameno,vyběhla jsem ven na chodbu,zavřela za sebou dveře,a protože moje kajuta nebyla tak daleko od té,kde spala Katlin o čtyři minuty později jsem znovu stála u ní. Tak můžeme... Rozjásala jsem se a znovu běžela do společenské místnosti,kde u dveří počkala na Katlin,nepřišlo mi slušné takhle jí utéct a tak jsem se opřela o zeď a vyčkávala na svojí novou kamarádku...

Katlin

Je pěkně ztřeštěná, to se mi líbí. Pomyslela jsem si a rozeběhla se za ní. Když jsem za ní dorazila, našla jsem ji opřenou o zeď. Tak jdem, ne? S těmito slovy jsem vešla dovnitř, kde jsme měli čekat na začátek koncertu.

Layla

Jojo jdeme,já jsem jenom na tebe chtěla počkat. Usmála jsem se a vytáhla ze své tašky mléčnou čokoládu. Mám pořádnou zásobu sladkostí,takže pokud chceš můžeš si kdykoliv vzít. Zaculila jsem se,rozlámala čokoládu a strčila si jeden čtvereček do pusy,natáhla jsem ruku ke Katlin na znamení,že si může také vzít. Doufám,že ten jeho koncert nebude příliš drahý,protože nejsem milionářka,takže s sebou mám pouze pár peněz...Ale určitě ho nějak ukecáme,takže to nakonec dostaneme zadarmo. Mrkla jsem na Katlin,protože jsem si docela věřila,opět jsem chytla Katlin za ruku a vláčela jí do společenské místnosti,kde jsem se rozhlížela po nějakém pěkném místu,kam bychom si mohly sednout...

Tim

Otočil jsem se na svoje 2 bratry. Hele podívejte se... já se jdu projít, potřebuju se trochu projít, snad mi bude líp... řekl jsem, zvedl se z konferenčky a vyšel ven. Chtěl jsem se chvíli bloumat po lodi, trochu se projít a možná si dát něco dobrého... Cítil jsem se mnohem líp už, ale zdaleka ne dobře. Ale těšil jsem se na nového pokémona. Ať už dostanu jakéhokoliv, bude to fascinující... měl jsem samozřejmě pár "vybraných" ale nehodlal jsem být nespokojený. Příliš jsem se nedíval kolem sebe a pokračoval koridorem na palubu lodi...

Katlin

Tak to jsme na tom stejně. Pojď najdeme si nějaký místo k sezení. Řekla jsem jí a začala hledat místo k sezení. Tady je nějaký místo.

Layla

Katlin pro nás konečně našla místo,usmála jsem se,když v tom mi něco došlo,zběsile jsem se přehrabovala v tašce a nikde nemohla najít svojí peněženku,kdyby vážně došlo na placení. Sakra,já jí nechala pod polštářem... Etoo momentík Katlin,musím se vrátit pro něco do kajuty,hned budu zpátky. Usmála jsem se a vyběhla ven ze společenské místnosti přímo do mé kajuty,kde jsem po chvilce našla svojí peněženku,k mému překvapení nebyla pod polštářem,ale zasypaná pod jídlem.Rychle jsem jí hodila do tašky ke sladkostem a rozeběhla se zpět za Katlin,cestou jsem docela silně vrazila do nějakého kluka,který se tu procházel.Oba jsme skončili na zemi,zvedla jsem se,trochu se oprášila a poté šla omrknout toho kluka. Promiň nedávala jsem pozor,jsi ok? Mile jsem se usmála a podala mu ruku,aby se mohl zvednout. Musím běžet,kamarádka na mě čeká. Zaculila jsem se a znovu se rozeběhla do společenské místnosti,kde na mě čekala Katlin. Eh promiň zapomněla jsem si peněženku,musela jsem se vrátit. Nevinně jsem se usmála a sedla si ke Katlin,kde jsem chvilku oddychovala,dneska jsem toho naběhala více než je zdrávo,takže jsem si musela dát pauzu. Zajímalo by mě,kdy to začne? Zeptala jsem se a vzala si čtvereček čokolády,samozřejmě jsem nabídla také Katlin,aby to nevypadalo,že se nechci dělit...

Katlin

Vzala jsem si čokoládu a řekla. To mě taky. Už by to totiž mohlo začít. Začínala jsem se nudit. Co budem dělat než to začne, začínám se nudit.

Tim

Už to vypadalo, že mi bude lépe. Nějak jsem se snažil odmyslet se to moře a ten vítr byl vlastně docela dost příjemnej... Zařvřel jsem oči abych si mohl vítr plně vychutnat... prásk...ležel jsem na zemi a někdo na mě mluvil. Nade mnou se skláněl nějaký stín a na něco se ptal, slyšel jsem intonaci, ale ne slova. T...im? odpověděl jsem na otázku, kterou jsem neslyšel, ale to už se stín vzdaloval. Posadil jsem se a promnul si oči. Uviděl jsem jen nějakou dívku jak mizí někde vzadu...

Layla

Mi povídej...Tady prázdno,no nevypadá to,že by se tu mělo něco odehrávat... Rozhlížela jsem se kolem sebe a nikde nikdo. Hele,myslíš že se to bude konat tady? Zeptala jsem se Katlin a strčila jsem do pusy další kus čokolády. Prý je čokoláda dobrá na nervy,no teď jí asi obě potřebujeme,protože tady to vážně vypadá beznadějně... Tiše jsem si povzdychla a vzala si další čtvereček. Mohly bychom si prozatím projít po lodi,moc to tu neznám a nebylo by na škodu si to tu omrknout,abych se příště třeba neztratila... Usmála jsem se na Katlin a narážela na ten incident,kdy jsem nás zatáhla opačným směrem než kde měla Katlin kajutu...

Katlin

Jasně, projdeme se po lodi. Doufám, že se neztratíme. Řekla jsem, zvedla jsem se a vydala se ke dveřím. Tahle loď je pořádně velká, máme , co dělat. Myslím, že jí celou neprojdem. Takže kam půjdeme do leva nebo do prava?

Layla

Doprava nebo doleva...Hmmm,počkej minutku...Ententýky dva špalíky.... Začala jsem si odříkávat říkanku,takto jsem to dělala vždy,když jsem byla menší a nevěděla jsem si rady.Naneštěstí mi to zůstalo až do 15-ti. Tak vyšlo mi doleva. Usmála jsem se a rozeběhla se nějakou uličkou,kde jsem se po chvíli zastavila,musela jsem počkat na Katlin,protože jsem se od ní vážně nechtěla oddělit,protože by to znamenalo problém. Katlin nepůjdeme na palubu? Tam to bude určitě hezčí než tady. Chytla jsem Katlin za ruku a ani nečekala na její odpověď,dovláčela jsem jí až na palubu,kde si dlouze a hlasitě vzdychla,bylo mi tu příjemně.Najednou mi pohled padl opět na toho kluka,do kterého jsem předtím vrazila,stále seděl na zadku,takže mě napadlo,že se mu třeba něco stalo.Přešla jsem k němu a klekla si,abych se na něj nemusela dívat ze shora. Etoo jsi v pořádku? Možná to byla pořádná pecka,ale tak já jsem zvyklá,ale ty zjevně na pády moc zvyklý nejsi že? Uchechtla jsem se a podívala se na Katlin. Vytáhla jsem z tašky čokoládu a nabídla jí tomu klukovi,chtěla jsem si ten náraz u něj nějak vyžehlit. Vem si jestli chceš,mimochodem moje jméno je Layla a tohle je moje kamarádka Katlin. Mile jsem se usmála a pokynula rukou Katlin,aby šla k nám...

Tim

Seděl jsem dál, neboť se mi opět začal točit žaludek. Začínal jsem proklínat cestování po moři když v tom se opět vrátila ta dívka, co mě srazila na zem. Potlačil jsem neklidný žaludek aleaspoň tak, abych mohl mluvit. Dokonce jsem se pokusil o úsměv. Ale jo, nic mi není... jen mám z toho cestování trochu neklidný žaludek... řekl jsem ale ona mi nabídla čokoládu. To byla podpásovka, žaludek udělal další přemet, protočily se mi panenky ve snaze potlačit další zvracení. Ne, děkuju nedám si... a moc mě těší, já jsem Timothy, ale věšina lidí mi říká Tim, nebo Timmy... zastyděl jsem se trochu, že jsem se nepředstavil dřív, ale vzhledem k okolnostem to bylo... omluvitelné. Pomalu jsem se postavil, abych nepodráždil žaludek

Layla

Eh tak to mi odpusť,nevěděla jsem,že máš mořskou nemoc. Schovala jsem čokoládu a tiše se uchechtla,protože měl chudák docela smůlu,že jsme jeli zrovna lodí. I mě to těší Timmy. Přátelsky jsem se usmála a když jsem viděla,jak se snaží co nejopatrněji zvednout,přišlo mi trapné tam jen tak stát. Etoo nechceš pomoct? Usmála jsem se a čekala na odpověď,mezitím jsem nechala ten příjemný vítr,aby mi trochu profoukal mé dlouhé blonďaté vlasy...

Tim

No to jsi ani vědět nemohla žejo, je to myšlenka co se počítá řekl jsem a pomalu se narovnal. Budu v pohodě, díky... jen tohle cestobání mě prostě ničí, letadla, auta, bungee jumping, to všechno zvládnu, ale jakmile jsme na vodě tak mám žaludek... no jak na vodě... řekl jsem aniž jsem si neuvědomil, že to nezní ani z poloviny tak legračně, jak jsem doufal. Ale snad už brzo přistaneme na pevnině, to bude docela příjemná změna řekl jsem a teprve pak si uvědomil, že se pořád bavím jen o sobě, což musí být společensky dost nepříjemný, v duchu jsem si teda omlátil hlavu o zeď.