SS Lockdown

SS Lockdown

Spoiler:

SS Lockdown, pýcha všech moří, obrovská výletní loď, značně luxusní, se probíjela klidným mořem. O její příď se tříštily jemné vlnky a před přídí pomalu plující lodi uháněli vodní pokémoni. Na její palubě se momentálně nacházelo velké množství mladých lidí na cestě za největším dobrodružstvím jejich dosavadního života. Někteří si užívali jízdy, někteří se koupali v bazénu na přidi lodi a mnoho jich spalo. Bylo 8:20 ráno, druhý den cesty, vál jen slabý vítr a byl mimořádně slunečný den. A Ostrov přílivu už nebyl daleko. V tu chvíli se ozval zvuk, který upozorňoval na hlášení...

Hlas z interkomu

Dobré ráno, zdravím všechny trenéry. Jsem profesor Nathan Hawk, zakladatel projektu Firefly a jeho hlavní iniciátor. Prosím všechny, aby se dostavili v 09:00 do společenské místnosti, kde se bude konat krátká prezentace před naším přistáním na Ostrově přílivu. ozvalo se relativně krátké hlášení. Na dosud relativně klidné palubě začalo být živo...

Oliver

Ležel na zádech v posteli své kajuty a držel si polštář na hlavě. Nechtěl vůbec slyšet nic o nějakém stávání. Ale asi to jinak nešlo. Dalo to hodně práce, ale nakonec se odhodlal, že vstane a to taky udělal. Posadil se teda a promnul si oči. Oliver teď vypadal dost jako mrtvola. V noci nemohl spát, protože se loď moc houpala a to ho rušilo od spánku. Pravou rukou si promasíroval krk za hlavou a protáhl se s doprovodem dlouhého a hlasitého zívnutí. Z hlášení si pamatoval jen to, že má dorazit v 9:00 do společenské místnosti. Ani nevěděl, kde ta místnost je. Zakroutil hlavou a vstal z postele. Zamířil do koupelny, aby se trošku zkulturnil a vypadal jako člověk. Ne jako zombie.

Ian
Zrovna jsem dovíral dveře své kajuty, když v tom ke mě promluvil tajuplný hlas z interkomu.
Popravdě moc tajuplný nebyl, ale mě tajuplně připadal. Po chvíli jsem ale přišel na to, že tajuplný mi ani nepřipadal.
Každopádně jsem se po hlášení vydal ke kajutě naproti a zaklepal jsem.
Oliver potřeboval vzbudit, aby se vůbec nasnídal. Sice ho to hlášení nejspíš probudilo, ale stejně jsem na něj chtěl počkat.
Opřel jsem se o stěnu vedle dveří. Na sobě jsem měl svoji čepici, tmavé triko a modré kalhoty. Vestu jsem si držel přehozenou přes rameno. Občas jsem hodil okem i po dveřích kajuty Tima. Nebyl jsem si totiž jistý, jestli je už někde, nebo jestli taky spí.
Fakt, že jsme každý dostali svou kajutu jsem považoval za velice slušné gesto a mé mínění o tomto programu se zvedlo.

Steve

Spál jsem ve své kajutě celý rozvalený po posteli... Polštář na kterém jsem spál skončil na zemi společně s polovinou přikrývky... Zrovna se mi zdál sen jak chytám v nějaké divné místnosti bez oken Hitmonleeho... Už jsem ho měl v hrsti... už jsem ho málem chytil... zrovna házím pokéball a... přeruší mě nějaký divný zvuk, který nemá s mým snem nic společného... Otevřu líně očí a uvědomím si, že je to asi nějaké hlášení, protože někdo mluví cosi o 9 hodinách a společenské místností... Cože?! Tak brzo... Pověděl jsem si sám pro sebe a velmi pomalu vstal... Namířil jsem si to přímo do koupelny, kde jsem vykonal všechny potřeby, které se tam vykonávají... Vyšel jsem z koupelny a šel se obléct... Málem jsem si oblíkl kalhoty na hlavu, ale uvědomil jsem si to včas... Zkontroloval jsem si jestli je všechno na správném místě a poté jsem se odebral hledat společenskou místnost, protože jsem vůbec nevěděl kde je... Možná bych mohl cestou zajít na něco k jídlu...

Oliver

Zrovna, když si Oliver dával spršku, někdo (jeho bratr) zaklepal na dveře. To Oliver neslyšel kvůli tekoucí vodě. Po rychlé spršce, vyčištění zubů a učesání vlasů, se vrátil do kajuty, kde se oblékl do svého červeno bílého oblečení. Na ruce natáhl černé rukavice a na hlavu nasadil červenou čepici. Vyrazil ke dveřím. Když je otevřel a vylezl ven, spatřil bratra. "Ahoj." Pozdravil ho a zavřel za sebou dveře. "Kde je Timmy?" Zeptal se ještě Iana.

Ian
Čau pozdravil jsem na oplátku svého bratra.
Nemám nejmenší tušení, možná u sebe. ukázal jsem na dveře jeho kajuty.
Tak už se těšíš? Podle mě to bude zajímavé. Jsem doslova nažhavenej! nahodil jsem pózu king světa.
Pak jsem ale zatřepal hlavou a vrátil se zpátky do pózy normálního 14ti letého kluka.
Řekl bychm že ještě chvíli se musím chovat seriózně. přešel jsem ke dveřím kajuty druhého bratra a zaklepal i na ně.

Tim

Ležel jsem na posteli, díval jsem se prázdnýma očima do stropu. Žaludek jsem měl jak na vodě, ve tváři jsem byl zelený jako anglický trávník. Hlášení jsem slyšel, ale nebyl jsem si jistý, zda dokážu vstát a zároveň udržet oběd. Nakonec mě vyrušilo klepání na dveře. Posadil jsem se a nasadil jsem si čepici na hlavu. Jo... už jdu... řekl jsem a vymotal se z kajuty. Tak jdeme, na koho se čeká? snažil jsem se neznít jako někdo, koho právě vytáhli ze shakeru

Xavier Manabu
Již brzo po ránu seděl na přídi doslova na špičce lodi.Užíval si vítr který mu foukal do vlasú,vycházející slunce,také si vychutnával pohled na pokémony pod hladinou ale i na ty co poletovali nad jeho hlavou.Jeho černý plášť mírně vlál ve větru tak jako jeho vlasy.Po nějakém čase stráveném na přídi uslyšel nějaký hlas z interkomu,dozvěděl jsem se to že mám být v 8:20 ve společenské místnosti vstal jsem tedy otočil jsem se a vydal se směrem k nejbližžšímu plánku abych zjistil kde je.

Oliver

Opřel se zády o zeď vedle dveří Timovy kajuty. Byl ještě hodně unavený, a tak využíval všeho okolo, aby nemusel stát jenom na svých nohách. Pravou rukou si spravil čepici na hlavě a koukl na bratra. V ten moment Tim otevřel dveře a vyskočil ven. "Nevypadáš moc dobře." Poukázal Oliver na to, jak je Tim zelenej.

Tim

Chvíli jsem měl dojem, že vidím dvakrát, ale snad to byl jen Oliver s Ianem...
Co já? Nevypadám dobře? pohoupnul se mi žaludek. Možná to bude přespříliš logicky zahrnuto v tom, že se necejtím dobře... řekl jsem a rozběhl se k okraji lodě. Cestou jsem šlápl Oliverovi na nohu. Doběhl jsem k zábradlí... a nic... K čertu!

Steve

Když jsem procházel lodí vyděl jsem pár pěkných holek, ale žádnou společenskou místnost... Ts... mám hlad, chce to si na něco zajít. Pověděl jsem a šel hledal pro změnu nějaký bufet... Uplynuli asi čtyři minuty a mě to přestalo už bavit... Zeptal jsem se jednoho kolemjdoucího, ale ten to také nevěděl... Tohle ráno teda začíná skvělé... Neztrácel jsem však nadějí a ptal se dál... Osmý člověk kterého jsem se zeptal to konečně věděl, a tak jsem se podle jeho slov vydal přímo k nějakému občerstvení... Našel jsem to vcelku rychlé a sebral si tam bagetu, čokoládu a energetický drink...Tohle mi jako snídaně bohatě postačí... teď jen najít tu blbou společenskou místnost... Šel jsem ji tedy hledat a po cestě snědl bagetu... V 8:54 jsem dorazil do společenské místnosti, sedl si tam a čekal až to celé začne... V ruce jsem měl polovinu hořké čokolády kterou jsem pomalí ujídal...

Ian
Za půl hodiny máme být v společenské místnosti, tak bych řekl, že se půjdeme najíst, ne? navrhl jsem svým bratrům, odlepil se od zdi a pomalu vyšel směrem do jídelny. Zamýšlel jsem si dát nějakou vydatnou koblihu s hrnkem mléka.
A pak jsem začal konečně přemýšlet o tom, jaké to bude na ostrově. Těšil jsem se, a to hodně. Byl jsem nadšený ohledně možnosti chycení nových pokemonů.

Xavier Manabu
Přejížděl očima plánek až narazil na název společenská místnost neváhal a vydal se tam nejkratší cesou ale pomalím krokem.Šel po palubě smělím krokem každého zdravil a upřímně se usmíval.Když byl od společenské místnosti asi patnáct metrů viděl tam někoho vejít.Došel až ke dveřím pomalím krokem vstoupil a viděl zde zvláštního kluka,ale nevadil mu měl rád společnost."Ahoj" pozdarvail jej a sedl si ke stolu hned vedle toho jeho.

Oliver

Souhlasně přikývl na procházejícího Iana a poplácal Tima po zádech. "To bude dobrý, pojď si dát něco na zub. Uvidíš, že ti fakt bude líp. Nejspíš na to chuť nemáš, což je přirozené a já tu možná jen kecám do vzduchu. Každopádně...Měl by jsi něco sníst. " Oliver ani nevěděl co říká, byl totiž rozespalý a pořád značně mimo. Hlad ale měl. Podepřel Tima a vyrazil s ním za Ianem, který mířil někam, kde se můžou najíst.

Ian
To, že mířím někam k jídlu jsem si zprvu myslel také.
Když jsme ale zahnuli do slepé chodby, kde byly pouze záchody, ztratil jsem víru ve svůj orientační smysl.
Se smíchem jsem se omluvil bratrům a tentokrát zamířil do pravé jídelny.

Tim

Ne díky... počkám na vás tam... přineste mi kremroli nebo laskonku... nebo koblihu... jak jsem mluvil o jídle žaludek udělal pár přemetů a už to jelo přes zábradlí do moře... Zvláštní bylo, že mi bylo pořád stejně špatně, vůbec ne líp... pomalu jsem se ploužil do společenské místnosti. Tam už sedělo mnoho trenérů a další přicházeli....
Společenská místnost byl velký sál, nepochybně někdy sloužil i jako taneční sál... bylo v něm mnoho stolků pro 4lidi a podium... to bylo zatím prázdné...

Oliver

Zakroutil hlavou a vyrazil za Ianem. Tim vypadal fakt špatně, ale bylo to tím, že fakt nesnášel tento typ cestování. Oliver ho chápal a přál mu, aby se z toho brzo dostal a udělalo se mu líp. "Iane, na." Podal bratrovi svoji peněženku. Nerad mluvil s prodavači, měl z nich celkem hrůzu. Jeho bratři to věděli, za tu dobu jim to už snad ani nemohlo připadat tak divné, jako poprvé. Oliver byl prostě Oliver. Stydlivka. "Nechám to na tobě, vím, že víš, co mi chutná." S těmito slovy mu už peněženku nacpal do ruky.

Katlin Fox

Byla jsem venku a sledovala pokemony kolem. Po hlášení z interkomu jsem se vydala najít jídelnu. O chvilku později jsem ji našla a šla si koupit snídani.

Jimmy

Ozvalo se mírná zachrápání z jednoho pokoje. Najednou mu na tu chrápající věc přiletěl Volejbalový míč z poličky nad postelí, jelikož se loď mírně nahla. To co spalo se probudilo.
Z podpřikrývky vylezl mladší muž, odhadem tak 15 let a usmál se. Když vyslechl příkazy z interkomu, zívl, oblékl se a pohodil si v rukách a balónem. Pomalu vyskočil na nohy a vydal se z kajuty ven. Volejbalák hodil ještě zpět a zamkl. Problém byl, že zapoměl kam to vlastně měl jít. Prolezl téměř celou loď, jako nejzajímavjěší to bylo ve strojovně, kde málem odpálil kotel když se na něj špatně podíval. Nakonec byl naveden proudem trenérů až do té místnosti. Prohlédl si uvnitř veškeré osazenstvo a nakonec to zakempil na jedné židli v rohu. Jestli v místnosti byl nějaký pokémon, rozhodně neunikl jeho pohledu s přátelským nádechem.

Ian
Zachvíli jsem se vrátil k Oliverovi a společně s ním jsem šel do společenské místnosti.
Tam jsem si sedl a kývnutím ruku přivolal i Tima, kterého jsem právě zahlédl.
Olivereovi jsem vrátil jeho peněženku a Předal mu i to, co mu chutná.
Pro Tima jsem měl koblihu i kremroli.

Katlin

Po snídani jsem šla do společenské místnosti, kde už byla spousta lidí. Sedla jsem si a čekala, co se bude dít.

Oliver

Okamžitě začal jíst to, co mu chutná. Měl fakt hlad. Během toho jedení koukl na Iana a kývnutím mu ještě jednou poděkoval. Byl to dobrej brácha. Stejně tak Tim... Když zrovna nezvracel. Už se blížila devátá hodina a profesor Hawk měl začít se svojí prezentací, o které mluvil v interkomu.

Tim

Uviděl jsem oba své bratry. Tohle bylo asi poprvé, co měla většina lidí příležitost viděť nás všechny 3 pohromadě, neboť jsem většinu cesty strávil v posteli. Mořská nemoc mě sužovala i teď, ale na druhou stranu ta kremrole vypadala opravdu dobře. Díky... mimochodem, co to máš dobrýho? zeptal jsem se Olivera, neboť mě zajímalo, co mu to tak chutná... Jinak zdálo se, že se čas už blíží...

Oliver

Nevinným pohledem se podíval na svého bratra, který se ho ptal na to, co jí. Pohledem se pak znovu vrátil k jídlu a pak znovu k bratrovi. Nahodil ten nejvíc kawaii výraz, jaký mohl a zavřel u toho oči. "Muffíííny s čokoládou!" Už teď šlo s jistotou říct, že to bylo až moc kawaiinosti na jeden den. Oliver tohle nikdy nedělal.

Steve

V klidu jsem si seděl a kousal čokoládu... Přemýšlel jsem nad tím kterého pokémona asi dostanu... Táhle otázka mě trápila už od první chvíle co jsem nastoupil na tuhle loď... No, tohle je také důvod proč jsem dneska spal tak dlouho... včera jsem nad tím přemýšlel skoro celou noc... Mohl by být bojový, ale tak jako nemám nic proti ostatním pokémonům... To je jedno... hlavně, že nějaký bude. Pomyslel jsem si a kousl do čokolády... Chvilku na to mě přeruší nějaký kluk... Když mě pozdravil, tak jsem si ho prohlídl a odpověděl mu. Čest... Když si sedl vedle mého stolu napadlo mě, že chce asi začít nějakou konverzaci, ale mě se zase moc nechtělo... Raději jsem se v tuhle chvíli věnoval své už skoro dojedené čokoládě.