SS Lockdown

Katlin

Ahoj Time. Pozdravila jsem ho. Neboj, za chvíli doplujem. Řekla jsem s usměvem. Tu čokoládu a ostatní sladkosti už radši nevytahuj. Prohlásila jsem směrekm k Layle. Ti dva, co jsi často s nimi, nejste náhodou bratři? Tuto otázku jsem směřovala zase k Timovi.

Layla

Lehce jsem se usmála při jeho větě,kdy říkal,že přežije všechno kromě lodí. Já jedu poprvé na lodi,ale zatím se to dá přežít. Usmála jsem se na Tima a přemýšlela jsem co bude dál. Katlin má pravdu,taky mám takový pocit,že jsi seděl vedle toho,co jako jediný v sále položil otázku profesorovi... Zaculila jsem se a kývla Katlin na znamení,že už nebudu vytahovat žádné sladkosti,ikdyž to pro mě byl nadlidský úkol.Zavřela jsem oči a vychutnávala si svojí první a asi i poslední plavbu lodí...

Tobias Sanet
Zhruba tušil , proč se mu podařilo vzbudit ,až tahle pozdě. Přeci jen noční procházka na lodi a tiché doufání ,že uvidí jednoho z nich byli podstatnou motivací. stejně jako tvorba podivných rachtavých zvuků a šprýmů. Dá se říct že většinu noci strávil tvořením strašidel a tu a tam vyprávěním strašidelných historek. Spát šel prakticky nad ránem a proto se probudil tak pozdě. Rozmrzele se po spáchání ranních nutností dostal do přednáškové místnosti , kde vše tak nějak končilo ...ze všeho ale pochytil nejdůležitější, že se nic dít nebude ještě nějaký čas a že všechno důležité bude až se vylodí. Tedy možná, jeho zadní trakt mozku najednou vychrlil spoustu zajímavých a rádoby důležitých otázek. Pravda byl mírně narušen zprávou o koncertu. Tiše doufal ,že to bude něco bez barviček a divných písní. Nicméně jeho mysl stále tížili zvláštní dotazy. Po chvilce odhodlávání se vydal skrz dav,aby nalezl profesora Hawka. Když se mu to podařilo musel vyvinout obrovskou psychickou sílu ,aby ho oslovil. Kdyby to byl duch bylo by to snažší.
" Ehm profesore Hawku mužů mít pár dotazů. Je mi jasné že pokedex a pokemony dostaneme až v přístavu.. jenže to řeší den jak se to má s ubytováním stravou a tak v rámci celého projektu? Bude třeba něco uhradit? Dostaneme i vybavení potřebné k cestování a získávání nových pokemonů? A no podle čeho dostaneme svého prvního pokémona?"
poslední otázku položil tonem ,který byl směsicí strachu a nadšení.

Jste sr rozjeli v tom psaní ne
Xavier Manabu
"Tak co Steve?nezajdem na příď lodi je tam nádherný výhled a pěkně se tam odpočívá" řekl jsem a doufal že půjde,protože se chtěl s někým seznámit alespoň na tu dobu strávenou na lodi nebo možná i s někým s kým by si mohl splnit svůj sen.ale chtělo by to i někoho třetího možná čvrtého mohly bychom sebou vzít ty dvě holky pomyslel jsem si.

Tim

Poškrábal jsem se na čepici...
No, popravdě ano, jsou to moji bratři, oba dva. To tam jde tak moc vidět rodinná podoba? ušklíbl jsem se trochu, neboť jsme vypadali poměrně dost stejně. Každopádně mě pomalu opouštěla nevolnost, což jsem v tu chvíli nevnímal. Nejspíš to bylo díky tomu, že jsem na to na chvíli přestával myslet. A co vy? Nebudete se zlobit kdy se zeptám, proč jste se přihlásili do Firefly? zeptal jsem se

Nathan Hawk

Už asi pátý člověk se mě přišel zeptat na stejnou otázku. Trochu jsem litoval, že jsem to neřekl všem, měl jsem předvídat, že si nikdo nedohledal potřebné informace na internetu. No, co se týká dnešního dne, tak všichni budou mít zajištění přespání v hotelu spolu s obědem a večeří. Co se týká budoucnosti, tak v rámci ostrova se dají získávat kredity, které je poté možné směňovat za různé služby, otázkou zůstává, co si představujete vybavením pro cestování a chytání pokémonů. A více o prvních pokémonech se dozvíte v přístavu. řekl jsem

Steve

Příď lodí? Hmm... jasně proč ne. Odpověděl jsem Xavimu a zvedl se ze židle... Kde je tady asi koš? Pomyslel jsem si a porozhlédl jsem se kolem sebe... Ts... nic. Žádný jsem neviděl, a tak jsem se vídal na tu příď lodí... Nebylo by špatné s někým cestovat... sám je to dost nuda a je to o ničem. Možná by šel... potom se ho zeptám, jak dorazíme na ostrov. Když jsme dorazily na místo zhluboka jsem se nadechl a pověděl... No, je tu opravdu dobrý výhled.

Tobias Sanet
"Stan? Spacák...Kotlík..sirky? třeba a vybavení na chytaní. Vážně? Co by tak někdo mohl potřebovat nachytaní. Myslel sem pokebali...."
Začínal mít pocit ,že si z něj profesor dělá lehce srandu. Ale raději zůstal ledově klidný. možná to zvládal díky tomu ,že byl hodně unavený.

Xavier Manabu
"Ano jak jsem řekl" pověděl jsem zavřel jsem oči a vtáhl do sebe nádherně vonící vzduch ale nevoněl žádnou vůní nýbrž blízkým přátelstvím a taky nádhernou krajinou a dobrodružstvím.Když jsem znova otevřel oči pohlédl jsem na Steva a vytáhl jsem z pod pláště dva energetické drinky,"Dáš si ještě jeden ?" zeptal jsem se a podal jej směrem k němu a nahodil přátelský úsměv.

Layla

Jste na chlup stejní...Eh tedy skoro stejní. Přátelsky jsem se usmála a bylo na Timovi znát,že se mu udělalo o trochu lépe.Byla jsem ráda,že už mu není tak špatně,protože to měl jistě těžké za celou tu dobu plavby. Proč jsem se přihlásila? To je jednoduché,chci splnit přání své babičky,která byla také trenérkou pokémonů,a tak obnovit rodinnou tradici. Nahodila jsem falešný úsměv,protože při vzpomínce na babičku jsem zesmutněla,přišlo mi to jako kdyby zemřela včera,ikdyž už to jsou dva roky od té nehody.Najednou se na palubě objevil někdo další,otočila jsem na ně hlavu a od hlavy k patě si ty dva kluky přeměřila. Etoo zdravím vy dva tam. Houkla jsem na nově příchozí a přátelsky se usmála. Hmm další trenéři,tak tady nasbírám spoustu přátel. Zašklebila jsem se pro sebe a poté se opěr podívala na Tima a na Katlin. A co ty Time? Proč jsi se přihlásil? Mile jsem se usmála a čekala na odpověď jak od Tima,tak od Katlin...

Katlin

Podívala jsem se na nově příchozí a pozdravila je. Poté jsem se otočila zpět k Timovi No přihlásila jsem se protože se chci stát trenérem pokemonů a najít své ztracené vzpomínky a ty? Zeptala jsem se ho a čekala co řekne on.

Karen

Moc lidí se rovnalo nepříznivé podmínky pro někoho jejího stylu života a tak po tom, co si sem tam ještě něco vyslechla od pár trenérů, co spolu mluvili, rozhodla se odejít. Ale klidně, ne jako ty dvě holky předtím. On si toho nikdo nemusel všimnout, ale pro někoho, kdo stál u těch dveří, když jimi vypálily ven, to mohlo být i dost nepříjemné. Ale nechala to být a raději už opustila tyto šílené prostory a vydala se opět na venkovní palubu, kde v dáli alespoň mohla vyhlížet přístav, kam mířili.

Steve

Díval jsem se rovně před sebe na pěkný výhled a položil jsem si přitom ruce do kapes... Teď mám tak chuť skočit si tady do vody... ne počkat, dát si vodní lyže... nechat se fajně táhnout za lodí. Chtěl jsem to říct nahlas, ale všiml jsem si že má Xavi zavřené očí, tak jsem ho nechtěl rušit... Pak mi nabídl energetický drink a já neváhal ani tři sekundy... Jasně, že si dám... jak bych mohl tohle odmítnout. Moje nejoblíbenější pití. Sebral jsem si od něj drink a ještě předtím než jsem ho otevřel a začal pít jsem dodal... Thanks. Poděkoval jsem mu anglický, ale myslím, že tomu rozuměl. Viděl jsem procházet zrovna takovou pěknou holku... Jsou tady vcelku pěkné holky co?

Nathan Hawk

No hádám, že mnoho věcí budete mít svých v zavazadlové prostoru, přeci jen to bylo v prospektech a zbytek? Zbytek si můžete zakoupit za kredity... Přijde mi, že to bylo popsané celkem jasně v prospektu, ale pokud jste ho nečetl mladý muži, těžko mi to můžete dávat za vinu, nemyslíte? řekl jsem poměrně přátelsky, nebyla v tom cítit žádná zášť či vyčítavost...

Tim

Já se snažím pokémony pozorovat. Zjistit o nich něco víc a pak ty znalosti použít při tréninku. Věřím totiž, že se pokémoni mohou naučit mnoho různých schopností, chce to jen správný přístup. A už jsem viděl takové pokémony v televizi. Rhyhorna co chrlil oheň, nebo Starmie co vrhala blesky... jednou to chci taky umět pokémony naučit... řekl jsem

Xavier Manabu
"To vskutku" řekl jsem a také si otevřel energetický nápo "jinak nemáš zač" dodal jsem k jeho poděkování a dále sledoval ten výhled.Těšil se až zakotví a on se vidá pro svého prvního pokémona

Layla

To je hezké přání,přeji ti aby se ti splnilo. Přátelsky jsem se usmála a poté se zadívala na Katlin. Katlin,takže ty jsi přišla o vzpomínky? Zeptala jsem se okázale,nějak podvědomě jsem tušila,že o tom Katlin nebude chtít mluvit,ale za pokus nic nedám. Možná bych si raději také nic nepamatovala...Ne Laylo,sakra na co to zase myslíš?! Nebýt toho,tak nic neumíš,nikdy by jsi se sem nedostala a nikdy by jsi nebyla taková jaká jsi. Začala jsem se povzbuzovat v mysli,když v tom sem přišla další dívka v kimonu. Co,další? No hej,tady se za chvíli sejde celý sál,ale tak komu by to vadilo... Usmála jsem se pro sebe a poté se podívala na Katlin a na Tima,ti dva mi teď byli nejbližší a dalo by se říct,že se stali mými dobrými přáteli...

Tobias Sanet
" Pfff to by ten prospekt musel být srozumitelný..."
odfrkl si pravda něco málo měl sbaleno a z cest byl naučený se s tím malém obejít ,ale ... Stejně přemýšlel kam se ten prospekt mohl podít. Raději odešel ven přeci jen tohle dneska stačilo na další vyjednávání s někým kdo je přesvědčen ,že všem dorazilo to co nedorazilo ...

Katlin

Po této otázce jsem lechce posmutněla. Jo, před sedmi lety jsem ztratila paměť, sedm let vzpomínek je pryč. Usmála jsem se a řekla. Oba dva máte pěkné sny. Laylo máš nějaké sourozence?

Layla

Chápala jsem,že Katlin nebylo při té otázce zrovna nejlépe,a tak jsem jí dala ruku na rameno. Na všechno si časem vzpomeneš,uvidíš. Chtěla jsem svojí kamarádku alespoň trochu povzbudit,věřila jsem,že si jednou na všechno vzpomene,ikdyž by to nemusely být pouze pozitivní vzpomínky. Sourozence? Ne nemám,ani bych je nemohla mít,protože jsem prvorozená dcera a moje matka hned po porodu zemřela,otec už je také mrtvý... Usmála jsem se na Katlin a upřeně se zadívala kamsi do dáli. Je to zvláštní,ale jsem tak nějak ráda za to na čem jsem.Můj otec opovrhoval pokémony a nikdy je nechtěl přijmout jako součást svého života,proto jsem možná i ráda za to,že umřel. Mile jsem se usmála a pozvedla hlavu ke krásně modrému nebi. Ikdyž ze smrti by člověk neměl mít radost nebo ano? Položila jsem si otázku spíše sama sobě než ostatním,nemohla jsem odtrhnout pohled od jasného nebe,které bylo tak krásně čisté a jenom pár mraků se po něm pomalu vznášelo. A co ty Katlin? Usmála jsem se a zadívala se na Katlin a po chvilce i na Tima...

Axel

No... nikto nejak nezareagoval...
Heh... no nadšene nevyzeraju, ale určite niekto príde! uisťoval sa v duchu a vykročil rovno k spoločenskej miestnosti č. 5
Stál pred dverami, dúfajúc že čoskoro niekto príde... a čakal... a čakal... a čakal...
Samozrejme, ani ho nenapadlo že by mal udať čas koncertu, alebo miesto... organizacia nebola jeho silna stranka...

Katlin

Po její odpovědi bych si nejradši jednu vrazila. Promiň to jsem nevěděla. Řekla jsem a pomyslela si, že už se radši na nic takového ptát nebudu. Já mám staršího bratra, ale nesnáším ho, jestli ho ale potkám, tak mu jednu vrázím.

Steve

V kolik to tam máme dorazit? 11:30? Myslím že jo... Kolik je asi teď hodin? No, vidíš... na tohle jsem se měl zeptat profesora když se ten kluk zeptal kdy tam dorazíme... nemám moc pojetí o čase, ale stejně si myslím, že to jen tak za chvíli nebude... navíc když se na něco těšíš ubíhá to strašně pomalí. Pomyslel jsem si a dál jen sledoval... Nechtělo se mi zrovna moc mluvit ani nic dělat... hlad jsem neměl takže jsem byl prozatím docela spokojený.

Hlas z interkomu

Vážení cestující, přibližně za 30 minut dorazí naše loď do Bílého přístavu na Ostrově přílivu. Po zakotvení prosím zachovejte pořádek a spořádaně vystupte po můstcích na obou stranách lodi. Při vystupování se prosím nestrkejte. Jménem posádky SS Lockdown vám chceme popřát mnoho úspěchů v projektu Firefly a děkujeme za využití našich služeb ozval se ženský hlas z interkomu...
Bylo až k podivu, jak rychle ten čas utíkal...

Layla

Sakra to jsem asi pokazila... Můj instinkt mi napovídal,že jsem něco řekla špatně,nevěděla jsem sice co to mohlo být,ale vycítila jsem z toho pěknou facku. Etoo promiň,promiň asi jsem řekla něco,co jsem neměla,promiň... Začala jsem se omlouvat,ikdyž jsem přesně nevěděla proč,možná jsem teď vypadala dost směšně,ale jakmile jsem skončila se svojí omluvou jakoby ze mě spadl kámen.Oddychla jsem si a poté se podívala na Katlin. Starší bratr...Starší sourozenci jsou prý vždy problémový,ale co udělal tak hrozného,že si to zaslouží? Usmála jsem se,mohla jsem si teď jenom představovat,co asi udělal Katlin její bratr,když by mu za to nejradši vrazila pár pěkných ran,no když už moje fantazie překročila své meze,raději jsem od těch myšlenek odpustila a čekala na odpověď Katlin,protože ta mi to mohla teď jako jediná vyjasnit.Najednou se ozvalo další hlášení z interkomu,tentokrát to byla informace,že za půl hodiny budeme na místě,byla jsem šťastná i smutná zároveň. Tak už tam brzy budeme...Taky jste tak natěšení? Optala jsem se Katlin a Tima,který teď byl chvíli zticha...

Steve

Poslechl jsem si co nám chtěla žena z interkomu povědět a na mém obličeji se objevil překvapený výraz... To už tam budeme tak brzo? Myslel jsem, že je miň hodin, ale tak jako nestěžují si... Pověděl jsem nahlas a poté po pár sekundách dodal... Za chvíli je třeba jít do kajuty se připravit... doufám, že tam mezi tím bordelem všechno najdu... ale je ještě čas. Začal jsem také rychleji pít drink, protože mi obvykle trvá dlouho ho vypít. Už to začíná... to je vzrušující. Pomyslel jsem si a nedokázal v sobě zadržet radostný úsměv.

Katlin

Co udělal? Odešel na pokemonovou cestu předemnou a od tý doby nenapsal ani nezavolal, normálně se na mě vykašlal. Řekla jsem trochu naštvaně, ale zase jsem se uklidnila. V tu chvíli se z interkomu ozval hlas. Po skončení tohoto hlášení. jsem odpověděla na Laylinu otázku. Taky se už těším. Co kdyby jsme cestovali spolu Laylo? zeptala jsem se jí.