SS Lockdown

Jimmy

Dojedl Muffin a oddechl si. Hlad aspoň prozatím zahnal. Mezi tím se místnost částečně vyprázdnila a tak se také vydal na horní palubu, užívat si ještě trochu té plavby. Došel až na palubu a opřel se o zábradlí. Zahleděl se do dálky a pozoroval jestli se na nebi nebo ve vodě náhodou neobjeví nějaký Pokémon. Byl vcelku hezký den a tak doufal, že nebude příliš rušen. Chtěl si užít ještě klidu na lodi, než ho někde převálcuje nějaký Golem či Mankey. Po nějaké té chvilce kdy neviděl žádného pokémona se rozhlédl po palubě a usmál se. Byl rád, že na ostrov nevyráží jakožto jediný trenér. A byl také rád, že na lodi byl i někdo čestný, například ten kluk co mu věnoval svůj Muffin. Ten Muffin mu opravdu zachránil žaludek před spoustou špatných zvuků, které by zaručeně rušili přednášku.
Náhle se ozval ženský hlas z interkomu. Jeho tvář se rozzářila. Brzy měla tato plavba skončit a on měl dostat prvního pokemona. Jenže zároveň si uvědomil, že jeho kajuta je v dezolátním sstavu a měl by si zapakovat batoh. Rozeběhl se tedy do kajuty, kde začal všechno přeskládávat do batohu. Volejbalák připnul do speciální síťky vespodu a to byl poslední krok. Kompletně urovnal kajutu a i s bagáží se opět vydal na palubu vyhlížet vysněný ostrov.

Karen

Když dorazila ven, bylo už i tady sakra lidí. Nedalo se říct, že z toho byla nadšená, když tu byla večer, bylo tu ticho a nikde ani živáčka. Kam teď? Do pokoje rozhodně nejde a do té společné místnosti, kde je ještě dost lidí, taky nejde. Může zkusit štěstí když přejde na druhou stranu lodi, že tam nikdo nebude, aby mohla mít ještě před zakotvením klid. To by ale vyžadovalo projít celou tou lodí zase zpátky.... Ach, tak dobře no... Povzdychla si a vyrazila toutéž cestou skrze chodby, spojující místnosti uvnitř, zpět doufajíc, že dojde na druhou stranu.
Oznámení jí vůbec nepotěšilo. Jak vystoupí, na klid a ticho může rovnou zapomenout.

Axel

Tch...
Nikto neprišiel. Ani jeden človek.
Po tom, čo počul oznámenie, Axel sa zdvihol a šiel do kajuty... Nemalo to už zmysel. Mal sklonenú hlavu a vlasy mu zakrývali jeho sklamaný a naštvaný výraz.
Takto to dopadne vždycky...
Ani si nevšimol, že oproti nemu ide Karen...

Karen

Šla dál chodbou. Už ani nevěděla, co dělá. Najednou jí napadlo, proč sakra bloudí tou lodí, když za půl hodiny stejně vypadne. To jako, proč nemohla počkat tu chvíli tam mezi ostatními a něco se alespoň dozvědět z útržků jejích rozhovorů. No, byla z toho už dost mimo a navíc napůl spala, protože celou noc strávila venku, že jo. Tak se zamotala do myšlenek, že ignorovala všechno kolem a do reality se její přítomnost vrátila až, když před sebou uviděla někoho. Zastavila se nepatrných pár metrů před ním. Normálně by tedy někoho neoslovila, ale tohohle kluka ona poznala. Ahoj... ty si ten, co vznesl tu pozvánku na ten údajný koncert, že? Hlesla během toho, co zastavila.

Layla

Tak to máš důvod být na něj naštvaná. Usmála jsem se na Katlin a při její otázce jsem se doslova rozzářila štěstím. Vážně můžu jít s tebou? Můžu? Supeeer,budu jedině ráda když budeme cestovat spolu. Radostí jsem začala skákat až jsem najednou objala Katlin. To je poprvé,kdy někomu nejsem na obtíž tak jsem ráda. Vysvětlila jsem Katlin své náhlé chování,pustila jsem se jí a ikdyž jsem dala slib,že nebudu vytahovat sladkosti,teď jsem si prostě musela dát jedno lízátko. Promiň Time,snad se ti nezvedne žaludek. Mile jsem se na Timmyho usmála a strčila si do pusy tu velkou červenou kouli. Už se nemůžu dočkat našeho společného cestování. Zašklebila jsem se na Katlin a vyhlížela ostrov,který byl zatím ještě docela daleko...

Axel

Hm?
Pozrel na človeka, čo ho oslovil... bolo to nejaké dievča. Keďže bola oblečená v kimone, tak to asi námorníčka nebola...
Kto to asi je...?
Áno... a ty si kto? Nejaká gejša alebo niečo? spýtal sa jej.
Nemal na sebe svoj automatický úsmev rockovej hviezdy... čo bolo dosť neobvyklé. Tiež nebolo počuť v jeho hlase to zvyčajné nadšenie. Každému, kto by ho aspoň trocha poznal, by to prišlo zvláštne.

Tobias Sanet
Haleluja!
zakreje si pusu, když si uvědomí co vlastně vyřkl za hruzu a tiše doufá že ho nidko neslyšel. Zpráva o tom ,žese blíží k cíli cesty ho celkem těšíla. I když to znamenalo batužkování přesun vyzvednutí zavazadel papírování a další nudné procesy než se dostane k strašidelnému pokémonu. Jenže tohle byla součást cesty za cílem a bylo prostě nutné zatnout zuby a držet.

Karen

Ze začátku mluvila sice neobvykle přátelsky, ale to se změnilo, jak se jí zeptal. Ano, šlo o to co řekl, no. Nebyla na to zvyklá, že to někomu přijde divné, když má na sobě kimono. Ve městě si na to lidi už zvykli a nic neříkali. Ale nemohla mu to mít zase za zlé, když on zjevně z jejího města nebyl.
Ne, jsem prostě... Já jsem prostě já, žádná geiša nebo něco. Odpověděla mu tedy, aby jej vyvedla z toho omylu, který navodil.
Hádám, že teda asi žádný koncert nebude, když se tu tak ploužíš... Podotkla. Docela jí zajímalo, kam se poděl ten elán, co měl v té společné místnosti.

Katlin

Bezva, aspoň se nebudem nudit. Nemůžu se dočkat, hlavně svého prvního pkemona. Coby sis přála za prvního pokemona Laylo? Já nejvíc asi Eevee popřípadě Vulpixe nebo Dratiniho. Zeptala jsem se Layly a čekala co odpoví.

Axel

Axel sa na chvíľu odmlčal a kúsol si do pery...
No tak... takto to predsa nejde...
Ale bude!! Len pre teba!! Súkromný koncert!! povedal s nadšením a nahodil svoj super úsmev.
To už je lepšie... jo!
To vieš, ja som veľmi slávny spevák a muzikant!! A herec!! Som... Axel Fate!!! poskočil a ukázal Karen palec dohora...
Akoby sa pred Karen ukázala uplne nová osoba.
Možno ti dám aj autogram! žmurkol na ňu.

Layla

Eevee to je ten malý kawaii pokémonek,no já jsem měla vždy slabost pro ohnivé pokémony nebo pro ty,co jsou roztomilí,takže bych chtěla buď Growlitheho,Poochyenu nebo Houndoura. Rozplývala jsem se nad představou těch krásných pokémonů,znala jsem je z vyprávění babičky,protože i ona je trénovala a prý s nimi byla spokojená. Nevím,prostě mě lákají pokémoni,kteří mají něco společného se psy nebo vlky. Mile jsem se usmála na Katlin a poté si vzpomněla na ten nepořádek,který měla v kajutě. Etoo Katlin,myslím že bychom si měly jít pro věci a připravit se na brzký odchod,já mám v kajutě pěkný nepořádek a zabere mi to celkem dost času než ho uklidím. Zašklebila jsem se a pomalu se prodírala davem lidí až jsem se konečně dostala z paluby pryč,zaběhla jsem do své kajuty a při tom pohledu se trochu zděsila,bylo tu co na práci a já se při tom úklidu rozhodně nebudu nudit...

Karen

Při té chvilce ticha si myslela, že odpověď bude prosté krátké ne a pokračování v cestě. Takže není divu, že když se z toho kluka najednou stalo tohle, že neměla nějakou dobu co říct. Potom se ale slabě pousmála. Takže slavný herec, zpěvák a muzikant? Zajímavé.... Chtěla tam doplnit, že o něm nikdy nic neslyšela, ale pak si řekla, že by mu asi zase kleslo to nadšení, jako u každého 'slavného'.
To by pro mě měla být asi velká čest, že... Řekla k tomu autogramu a ještě se pozastavila. A proč vůbec jen soukromý? Vždyť... jsi chtěl.. jste chtěl Momentálně se ztratila v tom, jak ho oslovit. udělat koncert... jak to nazvat... veřejný.

Katlin

Došla jsem do své kajuty a vzala si své věci, které byli už zabalené. Když jsem odcházela ze své kajuty, vyrazila jsem se podívat za Laylou.
Zaklepala jsem a vešla dovnitř.
Páni tady je nepořádek, nechceš pomoct, aspoň to bude rychlejš.

Axel

Eeeh... etoo... No, si tak krásna, že som sa rozhodol spraviť ti súkromný koncert! Ano, ano ano! povedal, keďže ho fakt nič iné nenapadlo a nemal chuť jej vyprávať o tom, ako sa naňho všetci vykašľali. Tak čo na to povieš? Dám ti nízku cenu! povedal a opäť nahodil cool úsmev.

Karen

V tu chvíli se prostě nemohla alespoň mírně nezasmát. Viděla, že to co by k tomu měl popravdě říct, zamlčuje, tak proč ho k tomu nutit. Dobrá no, tak to je už asi fakt čest... Prohodila mimoděk a zamyslela se. Co na to tedy říct? No, co si představuješ pod tou nízkou cenou? Zajímala se hlavně, protože už takhle toho u sebe měla docela málo.

Layla

Zrovna jsem se snažila vyhrabat z pod hromady všeho možného pytlík s jahodovými pendreky,když v tom někdo zaklepal. Ve dveřích se objevila Katlin,trochu jsem ztuhla při tom pohledu,protože jsem neměla zrovna dvakrát ráda,když někdo vidí můj nepořádek,ale tak když už jsme spolu ve skupině,tak jsem její pomoc nemohla odmítnout. Ah to budeš hodná,potřebuji něco vyhodit a něco zase dát do tašky. Sladkosti,které jsem měla v tašce jsem rozložila na postel a vybírala mezitím to nejlepší,co si vzít na cestu,moje černá taška byla celkem velká a prostorná,takže se tam bez větších problémů vešlo všechno moje potřebné jídlo,což byly hlavně moje oblíbené sladkosti a ještě tam zbylo místo na nějaké to zdravé jídlo.Dále jsem si vzala peněženku,menší lékárničku,kterou si vždy berou s sebou a talisman pro štěstí.Nakonec jsem zpod postele vytáhla ještě jeden větší černý batoh a naházela tam všechny věci,které nebyly tak moc důležité,ale mohly se hodit. Teď když už mám všechno pohromadě,musíme tenhle nepořádek uklidit. Začala jsem společně s Katlin sbírat odpady do igelitové tašky,kterou jsem šla poté vyhodit do nejbližšího koše.Rychle jsem ještě ustlala a trochu to poupravila ve své kajutě,po vydařené práci jsem si oddychla a spokojeně se zadívala na krásně čistou kajutu. Tak myslím,že máme splněno. Usmála jsem se na Katlin a hodila si batoh na záda,tašku přes rameno a šla směrem na palubu...

Katlin

Po uklizení Layliny kajuty, jsem si vzala své věci a šla s Laylou na palubu.
Když jsme došli na palubu řekla jsem Layle. Teď už jen zbývá čekat až doplujem.
Potom jsem si vytáhla z pouzdra mp3ku a jedním uchem poslouchala hudbu.

Layla

Brzo už tam budeme,já se tak nehorázně těším až to není zdravé. Začala jsem se pohupovat z jedné nohy na druhou a netrpělivě vyhlížela ten ostrov,na kterém začnu nanovo. Katlin odteď jsme kamarádky že jo? Zeptala jsem se s úsměvem na tváři a zadívala se na Katlin,která zrovna poslouchala hudbu,já jsem si vytáhla z tašky dva jahodové pendreky,jeden jsem si strčila do pusy a druhý jsem nabídla Katlin. Chceš? Jsou vážně dobré,koupila jsem ty nejlepší,které v Dewfordu můžeš sehnat. Zaculila jsem se a poté se zadívala do dáli a hledala jakýkoliv náznak pevniny...

Katlin

Jo jsme kamarádky Odpověděla jsem ji na otázku a oplatila jí usměv.
Poté, co mi nabídla pendrek jsem odpověděla. Ne díky, už jsem tím sladkým přejedená, možná potom. Zadívala jsem se do dáli stejně jako Layla.

Tim

Ještě než obě dívky odešeli jsem se s nimi rozloučil. Bylo fajn zjistit najít si nové kamarády hned na začátku cesty. Ale nebylo už moc času. Ostrov byl nedaleko a já si musel zabalit a připravit se. Byl jsem moc nadšenej, a pevnina moc blízko, na to, aby mi bylo špatně ted...vběhl jsem do pokoje, ani jsem nezaregistroval, zda je tam někdo a začal balit. Pak jsem se zase vyřítil ven. Chtěl jsem být jeden z prvních co budou na ostrově!

Steve

Dopil jsem energetický drink který mi dál Xavi a rozhodl jsem se, že je čas jít se připravit... Plechovku vypitého drinku jsem zatím držel pořad v ruce. No, nic... myslím, že půjdu. Pověděl jsem Xavimu a poté se otočil směrem kterým půjdu ke kajutě... Ještě se uvidíme... zatím nazdar! Řekl jsem už skoro za běhu... Nojo, myslím, že se proběhnu. Po pár minutách jsem se dostal ke své kajutě s tím, že jsem se dvakrát ztratil... Otevřel jsem dveře a šel hledat svůj batoh... Takže tady není... tady taky ne... a hele tohle potřebují, zatím si to dám tady bokem. Začal jsem si dávat věcí do pořádku a dokonce našel i svůj batoh za posteli... Velmi mě zajímalo jak se tam mohl dostát... docela záhada, ale s tím nic nenadělám... nemám moc cit pro pořádek, ale k tomu ještě nemám rád bordel... Docela divné co? Ale mě se to prostě jen nechce uklízet.

Xavier Manabu
"Zatím ahoj" pověděl jsema vydal jsem se k sobě do kajuty.Když sem d ní došel vzal jsem si černou tašku kterou jsem noosíval přes rameno byla celkem malá ale to co sem v ní chtěl mít se tam vešlo.Vzal jsem si opasek na pokébaly a navlékl si ho do kalhot.Zkontroloval jestli mám opravdu všechno a když jsem si byl jistý že vše mám vydal jsem se opět na palubu.

Steve

Konečně jsem si sbalil všechny věcí a hodil si batoh přes rameno... Takže mám všechno? V hlavě jsem si promítal všechny věcí které jsem si balil... No, vypadá to, že jo... takže je čas jít. Ještě předtím než jsem vyrazil jsem si sebral své potítko, které mi spadlo zrovna na zem když jsem si ho dával na ruku... Takže teď už opravdu jdu. Pomyslel jsem si a opustil kajutu... Poté jsem se vydal na palubu... mezitím jsem ještě odbočil ke koši konečně vyhodit ten papír od čokolády a plechovky energetických drinku... Dorazil jsem na palubu a podíval se na hodinky jedné holky... Mám ještě tři minutý čas... Vau, a je to tady. Pomyslel jsem si a nedočkavě čekal až zakotvíme.

Xavier Manabu
"Pání tři minuty a začne se noví život nová dobrodružství,prostě se změní všechno." řekl jsem si když sem se podíval na velké hodiny nademnou.Rozhlídnu se po plaubě a ani 2 metry odemně stojí Stev "Ták a je to tady co?" sdělil mu a díval se na přístav který se zvětšoval a zvětšoval čím jsme byli blíž.

Steve

Vau! Už vidím přístav... to je skvělé. Nemůžu se už dočkat... Můj první- Někdo na mě promluvil, a tak jsem se na něj otočil... Stál tam Xavi... On byl takový kousek ode mě? Že jsme si ho ani nevšiml... no, je pravda, že si teď moc nevšímám okolí a soustředím se jen na jednu věc... Pomyslel jsem si a na jeho větu jsem jen přikývl s menším úsměvem. Už jsem se připravoval, jak vyjdu ven.