Naše první krůčky

Po několika minutách manévrování loď konečné vplula do přístavu. Za pár dalších minut se po obou stranách objevilo několik lávek, které naváděly trenéry na pevnou zem.

Bílý přístav měl své jméno oprávněně. Téměř vše, co tady bylo, bylo bílé. Domy, střechy, hromada květin s bílými květy, dokonce i lidé, opatřeni značkou "Pořadatel" byli oděni v bílých vestičkách.

Když trenér seběhl z lodi, naskytl se mu pohled na cestu vyznačenou blikajícími šipkami. Po těch měl nejspíše jít do laboratoře profesora Hawka. Ten sám vystoupil jako první a už tam chvátal co mu nohy stačily. Pořadatelé, kteří lemovali cestu do laboratoře nevypadali moc mile, ale taky od toho tu nebyli.

Ian
Společné se svými dvěma bratry jsme vytvořili skupinku, která se právě dostávala k lávce.
Teď už jsem se těšil opravdu hodně. Oliver vypadal také nadšeně a Timmy vypadal nejvíce nadšeně, i když to bylo nejspíše způsobeno vidinou toho, že stane konečně na pevné zemi.

Tim

Jako jeden z prvních sem stanul na pevné zemi. Cítil jsem se úžasně. A nebylo to jen kvůli tomu ale také proto, že už za chvíli dostanu svého prvního pokémona. Oba své bratry jsem táhnul za sebou, takže chudáci nestíhali ani protestovat. No táááák, dělejte, nebo nás někdo předběhne! hecoval jsem své bratry a tlačil se dopředu. A nebyl jsem sám kdo se tlačil. Navzdory všem upozorněním, se tlačila většina... tady šlo o čest a o to, aby nám nějakej truhla nesebral našeho vysněného pokémona, ať už byl jakýkoliv...

Layla

Když jsme konečně dorazili na pevnou zem,ani na okamžik jsem neváhala,chytla Katlin za ruku a rozeběhla se s ní za ostatními. Uhněte dvě dámy se snaží projít! Okřikovala jsem tlačející se skupinky lidí a snažila se mě a Katlin dostat nejvíce dopředu před všechny ostatní trenéry. Honem,honem,honem,honem ať jsme prvníííí! Jásala jsem a vláčela chudáka Katlin za sebou,protože jsem snědla tolik sladkého,měla jsem teď energii na celý den a vypadalo to,že se jentak nezastavím. Hej hou,dvě kamarádky jdou... Začala jsem si radostí v běhu něco žvatlat,po chvilce jsem se v té říkance sama zamotala a tak jsem radši začala nějakou jinou.Stále se někdo tlačil před námi a já musela pořádně přidat na tempu abych se všem vyhýbala a zároveň nás dostala na první místo...

Katlin

Po skoro nekonečném čekání jsme konečně přistáli na pevnině. Layla mě chytla za ruku a táhla mě za sebou. Předbíhala ostatní trenéry a snažila se nás dostat co nejvíce dopředu.
Cestu do laboratoře jsem skoro ani nevnímala, asi jsem si na Laylino chování a její hyperaktivitu začínala zvykat.
Už se nemůžu dočkat svého prvního pokemona. Doufám, že si budeme rozumět.
Pomyslela jsem si a nechala se dál vláčet za Laylou.

Xavier Manabu
Chamtivci řekl si sám pro sebe když viděl jak se ostatní hrnou ven z lodi.On vyšel ven přirozrnou chůzí po čase jí trochu zrychlil nýbrž cesta kterou mu ostatni prážely se zase kupila ve velký dava tak šel takovou chůzí aby nemusel nikomu říkat zdovolením,uhněte,pospíchám nechtěl být jako ti co běžely jeko o závod.Je mi jedno jaký pokémon to bude ale hlavně že to bude můj přítel.né že bych se netěšil ale to co předváděli ostatní mu připadalo jako posedlost.Vždyť výběr pokémona je na náhodě takže i ten co dorazí první může dostat slabšího pokémona naž ten co dorazí ku příkladu pátý.

Tobias Sanet
Zvuky kapely a přemíra bíle neudělali jeho žaludku zrovna dvakrát dobře. Celí se otřásl při pomyšlení že v něčem takovém musí strávit celí den. Ale to pořád byla nutnost vidina, že dostane prvního pokémona ho plnila dílem naprostou frustrací z toho co bude dělat až dostane nějakého barevného a dílem nadšení z toho ,že by to ten barevný taky nemusel být. Na vylodění moc nespěchal tak nějak předpokládal, že mu stejně moc věcí neuteče aj k se zdálo perzonálu tu bylo vice než dost.

Steve

První dojem z ostrova jsem měl dobrý... ty konfety co se tu vznášeli vzduchem, kapela a těch několik rachejtli upoutali můj pohled, navíc bílá barva byla moje oblíbená, a tak jsem trochu zapomněl se hrnout jako ostatní do laboratoře profesora Hawka... No, nic asi bych měl už taky jít, ale vezmu to v pohodě. Pomyslel jsem si a šel takovým normální, i když trochu rychlejším krokem vyznačenou cestou do laboratoře. Viděl jsem ty pořadatelé a měl chuť jim povědět až do toho vloží trochu života, ale raději jsem pomlčel a šel.

Ian
Jako loutka jsem se nechal táhnout Timmem a v hlavě mi poletovaly myšlenky jako všem ostatním přítomným.
O mém prvním pokemonovi. Jak budeme dobří. Jestli vůbec půjdu s bratry.

Zanedlouho se před davem lidí objevila větší stavba, na které byl zářivý bílý nápis laboratoř.
Na balkóně nad nápisem stál profesor Hawk a před sebou měl mikrofon.
Všechny vás prosím o klid!
Když i poslední človíček zmlkl, což bylo dost rychle, protože všichni se těšili, tak profesor opět promluvil.
Až vejdete do této budovy, zamiřte prosím ihned do sekce registrace. Tam nahlásíte své jméno a dostanete PokeDex a potřebné informace. Po registraci se přesunete do místnosti označené číslem dva a v té dostanete své první pokemony. Chtěl bych vám ale sdělit, že nezáleží na pořádí ve kterém půjdete. Pokemoni nejsou nijak označeni a nebudete mít možnost vybírat si. Který pokeball vezmete, tak je váš a tečka. A po volbě pokemona se přesunete do naší jídelny, kde vám poskytneme lahodný oběd. Pak se v jednu hodinu sejdeme v místnosti číslo tři, kde dostanete finální informace a kde odstartujeme vaši cestu!
Profesor skončil, otočil se a zmizel v budově. Na hodinách poblíž zrovna běžel aktuální čas. 11:02.

Katlin

Po chvíli jsme se s Laylou konečně dostali k laboratoři. Profesor nás informoval o tom, co máme dělat.
Po jeho projevu jsme se vydali do sekce registrace. Přistoupila jsem a řekla.
Chtěla bych se registrovat. Jmenuji se Katlin Fox.

Tobias Sanet
Pokojně se zařídil podle pokynů sice ho štvalo , nemůže výběr nijak ovlivnit ,ale třeba najde někoho komu se nebude líbit případný strašidelný pokemon... Raději ale vyhledal sekci registrace a jen co mu byl přidělen uředník..tedy dostal sen a řadu nahlasil své jméno.
" Tobias Sanet"
nepovažoval za nutné říkat ,že se chce registrovat to tu chtěli všichni

Layla

Aaa papírování a registrování...Moje noční můra... Smutně jsem si povzdychla a proto do místnosti,kde jsme se měli registrovat mě musela dotáhnout Katlin,protože se mi tam prostě nechtělo. No dobře,rychle to tu vyřídíme,dostaneme pokémony a hurá na cesty! Křikla jsem si pro sebe a když jsem zaslechla co říká Katlin,rozhodla jsem se to po ní zopakovat,protože tohle mi vážně nešlo,ale věřila jsem,že Katlin to zvládá. Dobrý den,moje jméno je Layla Angelic. Doufám,že to nějak zkrátí,protože dlouhé vybavování nemám ráda...Ať už je jedna hodina. Myšlenkami jsem byla úplně někde jinde,ani jsem se tak netěšila na pokémony jako na naše společné cestování,měla jsem vnitřní pocit,že ty dny budou stát za to. Honem,honem ať už jsme pryč odsud! Začala jsem přešlapovat z jedné nohy na druhou,protože jsem z tohohle místa byla nervozní a vůbec se mi tu nelíbilo...

Xavier Manabu
Přišel akurát na sdělování informací a nemusel spěchat.Když profesor domluvil.začínal být také trochu netrpělivý a tak se vydal do místnosti kde se registrovalo.Když jsem se konečně dostal k volnému úředníkovy prohlásil jsem "Dobrý den mé jméno je Xavier Manabu mám se zde registrovat." těšil jsem se až se vydá do další místnosti a bude na něm který pokébal si vezme do ruky a kdo bude jeho parťákem.

Steve

Dorazil jsem chvíli předtím než začal profesor ohlašovat co máme dělat... To jsem stihl dobře... a to jsem šel pomalejším krokem. Pomyslel jsem si a poslouchal co nám chce zdělit... Ts... a tu je to papírování... nemám to rád, ale nedá se nic dělat, je čas jít... Šel jsem přímo k místnosti s registraci a poté co jsem byl na řadě jsem se ohlásil... Zdravím, jmenují se Steve Redfox... Doufám, že to proběhne rychlé, protože pokémoni čekají... jsem strašně zvědavý koho si vyberu.

Ačkoliv registrace a podobné "ceremonie" nikdy nikoho nebavili, uběhli až nečekaně rychle. Zachvíli jste všichni stáli před velkými dveřmi. A za němi vás čekali... ano vaši první pokemoni.
Když všechny registrace skončily a všichni jste měly své pokedexy, dveře se začaly zničehonic otevírat.
Naskytl se vám pohled na místnost, která byla plna poliček a v každé poličce ležel jeden pokeball.
A tenhle pohled utrhl všechny ze řetězu. Lidi se tam pustili a hrabali se po pokeballech hlava nehlava

Axel

Avšak skôr ako som mohol odpovedať, loď bola už v prístave...
Rýchlo som ešte zbehol do kajuty po veci a potom som spolu s Karen vystúpil a zaregistrovali sme sa.
A potom... dvere... pokébally...
OK!! Teraz získam toho najlepšieho... začal som kričať... Avšak mal som smolu... stál som v prvom rade a ľudia za mnou boli rýchlejší...
Ocitol som sa na zemi, ľudia po mne dupali...
Aaaaa, môj účes!!! kričal som zmučene, zatial čo som chránil svoju gitaru

Katlin

Po skončemí registrace a získání pokedexu jsme se s Laylou vydali pro své první pokemony.Všichni se snažili některý z pokebalů získat, takže se všichni strkali a tlačili co nejvíce dopředu.
Podařilo se mi získat jeden pokebal. Když jsem ho vzala do ruky, vzdálila jsem se od ostatních a čekala, až si i oni vezmou jeden z pokebalů.
Kdopak jen jsi? Přemýšlela jsem, kdo se ukrývá v mém pokebalu.

Layla

Konečně skončily ty prokleté registrace a my měli pokoj,já jsem si dlouze a hlasitě zívla,protože mě to papírování nějak unavilo.No jakmile byl tomu všemu konec,dívala jsem se na zavřené dveře,které se z ničeho nic začaly otevírat,rychle jsem drapla Katlin a táhla se dopředu k poličkám,na kterých vždy ležel jeden pokeball. Kawaii! Rychle si nějakého vezmeme a potom už konečně budeme moci vyrazit. Rozjásala jsem se a vtrhla dovnitř společně s ostatními trenéry. Tak který pak bude můj nový kamarád,hmmm...Asi to vezmu podle mých oblíbených čísel a potom se k nějakému dostanu... Začala jsem si v hlavě říkat všechny svá oblíbená čísla a přitom prstem odpočítávala poličky,musela jsem si strčit do pusy lízátko,protože jsem byla tak nedočkavá,že to nešlo zadržet.Nakonec jsem se rozeběhla pro jeden,který ještě naštěstí zůstal volný,takže moje počítání stejně přišlo v niveč.Prodrala jsem se skrze trenéry až ke Katlin,která už také držela svůj pokéball. Tak co,těšíš se co v něm na tebe čeká? Zeptala jsem se Katlin,přičemž jsem se stále usmívala...

Tim

Prošel jsem k jednomu ouřadovi
Dobrý den, jmenuji se Timothy Mason, tady mám přihlášku a papíry a všechno... řekl jsem a usmál jsem se. Chudáci ouředníci museli dneska mít fofr, tak jsem se chtěl tvářit mile, a aspoň trochu jim to ulehčit. Ale to napětí tam bylo obrovské.... nemohl jsem se dočkat co bude dál, ale měl jsem trošičku strach. Přeci jen to byla velká zodpovědnost starat se o pokémony a já se neuměk postarat ani o tamagochi..,

Katlin

Stále jsem přemýšlela, když mě najednou Layla vyrušila z mých myšlenek.
Jop, nemůžu se dočkat. Odpověděla jsem jí a také se usmála.
Snad si budeme s našimi pokemony rozumět a oni mezi sebou taky. Co myslíš, kdo se ukrývá v tvém pokebalu? Zeptala jsem se Layli a čekala, co odpoví.

Xavier Manabu
Když všichni ostatní vtrhly do místnosti čekal venku a prohlížel si pokedex skoumal jeho funkce a tak dále.Když už si všiml že trhanice není tak velká schoval pokedex do náprsní kapsy a vstoupil dovnitř kde bylo zhruba posledních dvacet pokébalů.Začal přemýšlet který si vybrat a řekl si že zavře oči a nějaký nahmatá.Tak je tedy zavřel a sáhl do jedné z poliček "nic?" šáhl totiž to jedná z těch prázdných takhle se to opakovalo až konečně narazil na nějaký kulatý předmět otevřel oči a v ruce se mu zablískl pokébal.Takže budeš to ty.Vzal jej a vydal se ven ,prošel kolem Stewa a pousmál se na něj "Šťastnou ruku." řekl mu a pokračoval ven z místnosti.Opřel se o dveře jednou nohou a zády díval se na pokébal který pevně držel v ruce a přemýšlel co v něm asi je.Čekal než kolem něj projde Stev aby se s ním o tom mohl pobavit.

Ian
Poněkud spěšně jsem vyřídil registraci a potom co byli i oba bratři hotoví, jsme se společně nahrnuli do sálu společně s ostatními.
Byl jsem zrovna u nějaké poličky a tak jsem chňapl Pokeball a pokračoval dál, ke dveřím na druhé straně sálu.

Profesor Hawk stál na dalším balkónu a sledoval to davové šílenství. V ruce měl desky a odškrtával si nějaká čísla.

Jimmy

Konečně opět stál na pevné zemi na ostrově Přílivu. Batoh na zádech, volejbalák v síťce a vítr ve vlasech, vše co potřeboval tu bylo. Následně byli všichni trenéři pozváni na jakousi úřednickou párty. Ovšem mělo to pozitivní stránku, získal tak pokedex a už byl aspoň z části trenér. Ovšem vysněná chvíle přišla až v jiné místnosti. V místnosti plné polic s červenobílými míčky. Konečně viděl pokebally. Šel v místnosti na jistotu. Sebral pokeball z nejvyšší police uprostřed a bylo mu jedno jestli ho ostatní ukamenují. Jakmile měl Pokeball, klidil se do ústraní od ostatních. Ovšem byl zvědav co ostatní dostali a tak je z povzdálí sledoval.

(Omlouvám se, o víkendu jsem tu nebyl, ale už jsem tu! :3)

Oliver

Úspěšně prošel registrací stejně jako oba jeho bratři a pak vyrazil za nimi do sálu společně s ostatními. Stejně jako Ian si Oliver vzal jeden z pokéballů, který nejspíš obsahoval jeho prvního pokémona. Zajímalo ho, co vlastně bude mít. Určitě to bude skvělý společník.

Karen

Loď byla rychlejší, jak jeho odpověď a tak jsme přistáli. Zašla si taky pro věci, které vlastně ani nějak nevybalovala, takže nebylo co balit zpět a vystoupili tedy z lodi. Jak bylo zmíněno, dostavili se k registraci, registrovali se a pokračovali dále dle pokynů.
Ten okamžik se blížil. To napětí... možná v atmosféře vzrůstalo, ale Karen se tvářila a vypadal pořád stejně. Ještě docházela z prvního místa, jak Axel zatím vpadl do dveří vedle. Jo, no... vpadl a padl a to doslovně. Přidala do tempa, aby se dostala k němu ještě živému a pokoušela se mu pomoct vstát. Jsi si jistý, že jsi tak známí herec a tamto další...? Řekla, jak tak shlédla tu situaci tu.

Tim

K pokémonímu bankomatu jsem se dsotal bohužel až později... bál jsem se, že na mě nic nezbyde, ale naštěstí pro mě se rvali tak hrozně, že nějaký pokébal spadl z poličky a kutálel se po zemi... Tak jsem ho sebral. Podíval jsem se na něj a usmál se. Tak tohle bude teď můj nejlepší kamarád? Pohladil jsem pokébal. Už jsem chtěl vědět, co se skrývá uvnitř...