Naše první krůčky

Axel

Urgh... au... pozor na účes... na účes, sakra!! kričal... konečne sa cez neho všetci predupali...
Uvidel nad sebou Karen... Uuuh... som v nebi...? povedal dezorientovane...
Zatriasol hlavou... Ohmatal gitaru, aby zistil či je v poriadku... aj bola v poriadku...
Vytiahol z vrecka svoj verný hrebeň a prebehol si ním cez vlasy... hned mal svoj účes späť.
Vystrčil palec hore a usmial sa, až sa mu zablyšťali zuby.
Yosh!! Poďme si vybrať Pokemonov! povedal nadšene. Kareninu otázku záhadne ignoroval.
Došiel pomaly k Pokeballom a zobral jeden z posledných... potom sa otočil na Karen, aby na ňu počkal.

Layla

No samozřejmě,že si budou rozumnět. Usmála jsem se na Katlin a začala hladit tu červenobílou kouli jakoby to byl nějaký plyšáček. Co tam bude? No nevím,nechám se překvapit.Já mam překvapení ráda,ale jenom doufám,že to bude něco roztomilého. Zašklebila jsem se a lehce zaťukala na pokeball. Halo,halo je někdo doma? Tady tvoje budoucí přítelkyně,doufám,že si budeš rozumnět se mnou i s mojí kamarádkou. Začala jsem si tam povídat s pokeballem,nějak jsem ignorovala ty pohledy,které na mě házeli ostatní,protože jsem teď musela vypadat jako blázen.Nějak mě to netrápilo a dále si tam povídala se svým novým přítelem...

Karen

Axel se zvedl, vypadal v pořádku a vše co v pořádku nebylo, učesal - ano, myslím tím jeho vlasy. Ale co v pořádku rozhodně nebylo, je že ignoroval její otázku! To jí trochu rozhodilo... jak si tohle někdo může dovolit, ale nedala nic na sobě znát, jen nadzvedla na chvíli obočí.
Nakonec taky přikročila k pokeballům, dlouho nevybírala a vzala první, který viděla s tím, že bude věřit prvnímu střetu. Ono, už stejně nebylo moc z čeho vybírat ani dle čeho.
Chvíli koukala na ten červenobílí míček, co držela v ruce. Pak se obrátila namátkou pohledem na Axela, ale zase rychle koukala před sebe... Tedy tak - otočila se rovnou a ne jen pohledem, takže koukala dopředu tak jako tak.

11:53
Stejně rychle jako hromada lidí vešla do místnosti s pokebally z ní také odešla do prostorné jídelny.
Ať ovšem dělali lidé co chtěli, jejich nové pokebally nešly otevřít.
11:58
Spousta lidí to vzdala a posedala si ke stolečkům.
11:59
Vzdali to úplně všichni
12:00
Každý pokeball v místnosti sebou začal škubat a všechny se úžasně synchronizovaně otevřely.

Před Katlin se objevil elektrický pokemon Shinx, vedle před Laylou se objevilo ohnivé kuřátko Torchic, před Timem se objevil Totodile, před jeho bratrem Oliverem Charmander a před Ianem Chikorita, před super-star Axelem se objevil pokemon Aron a společník Karen měl být Chimchar, Jimmyho měl od teď doprovázet Turtwig a nakonec Xavierův vyvolený byl od teď Mudkip

Layla

Chvilku jsem zápasila s pokeballem a snažila se dostat do ''domečku'' mého pokémona,ale potom jsem to vzdala se slovy: Není slušné se někomu vkrádat do domku,počkám až vyjde sám. Najednou se ale začal můj pokeball škubat a přede mnou stálo malé,ale za to super roztomilé ohnivé kuřátko. Ooo,kawaii kawaii kawaii a ještě jednou kawaii. Katlin dívej,dívej jaké já mám roztomilé kuřátko! No není k nakousnutí? Rozjásala jsem se a ukazovala malého Torchica Katlin,potom jsem se podívala na jejího pokémona a i on vypadal roztomile. Nádhera,nádhera! Myslím,že jsme to vychytaly dost dobře. Široce jsem se usmála a se srdci v očích jsem se dívala na mé malé kuřátko...

Tim

Díval jsem se, co to vylezlo z mého pokéballu. Chvíli jsem doufal, že je to něčí jinej, ale ne... měl jsem krokodýla. Na zlomek vteřiny bylo v mých očích postřehnout maximální level zklamání... krokodýl... závistivě jsem se díval na oba bráchy, kteří měli naprosto super pokémony. Skoro se mi chtělo brečet. Tak takhle začala moje cesta... Bylo to opravdu k pláči. Nevěděl jsem co mám dělat. Měl jsem brečet? Měl jsem utéct? Měl jsem tu sedět jako hromádka neštěstí?

Xavier Manabu
Sedl si k volnému stolku.Než se k němu dobojoval všiml si že nikomu pokébal otevřít nejde a tak se nepokoušel otevřít ten svůj.Když odbila dvanáctá hodina každý spatřil svéjo nového pokémona rozhlídnu se po místnosti páni ti jsou nádherní konečně se vzpamatuju a kouknu před sebe kde naleznu nádherného mudkipa. "Ahoj" řeknu a natáhnu svou ruku před sebe a vní držím malé růžové kuličky,jídlo pro pokémony.nechám jej volně na dlani a počkám co Mudkip udělá.

Tobias Sanet
když měl konečně zasebou registraci . Tka chvilku počkal davové šílenství vevnitř ho nelakalo vk lidu si projel zakladní funkce pokedexu a až pak se neochotně vměstnal do davu u pokebalů v duchu odpočítal 13 pokebal co uvidí a vzal ho. Víc pro to snad ani udělat nemohl i když jak se tak díval na pokemony ostatních začal mít o tom ,že dostane dark ,nebo ghost typ silné pochybnosti. To znamenalo jediné bude muset nějakého chytit. Což znamená naučit toho pokemona co dostane jakýkoliv elementarní útok. S nadějí proto otevřel svůj pokebal

Katlin

V jídel ně jsme si s Laylou našli jeden stolek a snažili se otevřít náš první pokebal. Nikomu se to bohužel nepodařilo a tak jsem čekala, co se bude dít.
Ve dvanáct hodin se však můj pokebal začal hýbat a vylezl z něj Shinx.
Tak to je můj pokemoní parťák.
Na to, co řekla Layla jsem řekla. Díky, ten tvůj Tochick vypadá pěkně, myslím, že se k tobě hodí.
Ahoj Shinxi, já jsem Katlin, doufám, že si budeme rozumět Usmála jsem se na něj a natáhla k němu ruku.

Steve

Registrace uběhla vcelku rychlé... až mě to překvapilo, protože s tím mám jiné zkušenosti... No, ale ne že bych si stěžoval, je to jen dobře, protože teď čekali pokémoni... Pokédex jsem si položil do své kapsy... Najednou se začínají otevírat dveře a já vidím všechny ty pokébally... Vau, to je teda pohled. Najednou se tam všichni začnou cpát a já nechtěl zaostávat a chtěl jít taky, ale moc se mi to nepovedlo, protože do mě začali strkat a já málem spadl... Raději si chvíli počkám... to bude myslím rozumnější... Pomyslel jsem si a počkal až se to trochu vyprázdní... Ok, a teď kupředu! Šel jsem si konečně pro svůj první pokéball... Sebral jsem si ten co mi šel první pod ruku a vyšel ven z místnosti... Doufal jsem ve svůj instinkt, že si vyberu dobře... Opřel jsem se o zeď a přemýšlel kdo tam asi bude... Všiml jsem si, že pokébally nejdou nikomu otevřít, a tak jsem to nezkoušel... Beztak by mi to taky nešlo. Čekám, čekám a jsem strašně netrpělivý... už jsem to chtěl zkusit, když se najednou začnou pokébally otevírat samy...Viděl jsem pokémony ostatních a mé očí se rozzářily radosti... Hned jsem poté otočil hlavu zpět a podíval se na svého pokémona...

Na Steva se upřímně díval Treecko a na Tobiase jeho Squirtle.

Teď méli naši trenéři hodinu na to, aby se seznámili se svými pokemony a najedli se.
A pak? Ano, zaćátek vaší dlouhé cesty.

Ian
Poněkud zmateně jsem se civěl na tu hrušku se stopkou která předemnou stála.
Číko vole kokote
Udělalo to stvořeníćko. Chvíli jsem na néj civěl a pak se usmál.
Poté jsem shlédnul pokemony mých dvou bratrů.

Tobias Sanet
"Želva...můj první pokemon je želva? No to si někdo dělá srandu."
chvilku na svého pokémona jen tak koukal , jediné co ho těšilo bly fakt že další stadia vypadala trochu víc strašidelně. Jenže i tak byl zklamaný.. hlubovce se nadechl a rozhledl se jeslti někdo nemá dark/ghost pokemona ,ale pochyboval o tom.
" No tak poď Vodníku."
pronesl a odešel nejspíše nasledován vlastním pokemonem se najíst. Zatím si hrál s pokedexem v první řadě zkusil zamířit na Vodníka. Třeba bymu mohl říct co už umí. A pak pak se rozhodl projít všechny informace o temných a duchovních pokémonech aby věděl kde začít s jejich odchytem.

Steve

Treecko? Super!! To je drsný pokémon. Pomyslel jsme si a sklonil se k němu abych se mu díval do očí... Čau kamo, já jsem Steve a od teď budeme parťaci... Pověděl jsem mu a usmál se na něj... poté jsem ještě dodal... Placák! Natáhl jsem k němu ruku a chtěl jsem si s ním plácnout... Doufal jsem, že to udělá taky, nebo na to nějak dobře zareaguje... to by znamenalo, že si budeme dobře rozumět... S výběrem svého pokémona jsem byl hodně spokojený... Možná bych mu mohl dát nějakou přezdívku... To, ale potom.

Tim

Podíval jsem se zoufale na oba bratry... opravdu jsem chtěl brečet...
Pak jsem se jen nuceně podíval na krokodýla. Ehm... ahoj... já jsem Tim a asi spolu budeme nějakej čas cestovat... řekl jsem dost nerozhodně... Proč se tohle muselo stát zrovna mě, všichni kolem měli cool pokémony jen já vyfasoval krokodýla... začínal jsem litovat, že jsem se dostal do toho pitomýho projektu...

Katlin

Shinx mi očichal ruku, začal vrtět ocáskem a celkově se tvářil šťastně.
Podrbala jsem ho na hlavě, poté jsem z pouzdra vytáhla trochu pokemoního jídla a nabídla mu. Vezmi si je to dobrý. ušklíbla jsem se na něj.
Všechno to snědl a potom uviděl Laylina Torchicka. Přišel k němu a začal ho očichávat, potom přešel k Layle a udělal to samé. Tohle je Torchick a tohle Layla. Budou cestovat s námi. řekla jsem Shinxovi a podrbala ho za ušima.
Shinx se celý rozzářil a radostně řěkl. Shinx

Karen

Možná, že se všichni snažili otevřít své míčky, ale jí se na tom něco nezdálo. Vlastně, asi ani nezdílela to nadšení ostatních trenérů, že si jdou pro svého prvního parťáka, či jak že jim to říkali.
Ovšem... ale jak se začal její dvoubarevný míček cukat a ostatní taky a jak se před ostatními objevil pokemon a před ní taky... Ne, pořád žádný nadšení. MOžná si ani pořádně neuvědomovala celou situaci, možná ani nechtěla. Chvíli si s Chimcharem - malým opičákem s plamínkem místo ocasu - vyměňovala pohled. Po tom, co se asi oba usnesli nad tím, že si nemají nyní co říct, odvrátila pozornost na ostatní kolem, ale vlastně hlavně Axela, kterého jako jediného... nedalo se říct, že znala... s kterým jako jediným mluvila. Sledovalatedy jeho a tu příšerku, co vyfasoval.

Xavier Manabu
Mudkip přiskočil a bobulky snědl následně se na mě koukl a poté mi vyskočil na ruku a vyběhl po ní až na mé rameno a vydal ze sebe "mudkip mud" pohlédnu a něj "Tady se ti líbí?obrá můžeš zůstávat tady."
Mudkip se tvářil přátelsy a hlavou se otíral o můj krk.Vytáhl jsem tedy pár růžových kuliček z kapsy a přiložil mu je k ústům a on je samozřejmě přiajl. Mismane toho v tvém postu jsem si všiml )

Tobias Sanet
Podíval se na svého Squirtla a uvědomil si ,že sek němu nechová hezky on přece nemohl zato že nebyl duch. Proto si k němu dřepl a podal mu ruku.
" Ahoj já jsem Toby. A to nevadí že nejsi temný ani duch však z tebe mužu udělat taky príma vodní strašidýlko... hlavně se nesmíš ničeho bát já mám rád duchy víš...Ale to zvládneme najdeme nějaký a budemej e trénovat. Neboj poznáš ,že jsou hodný... Jo a nebude ti vadit když ti budu říkat Vodníku?"
snažil se být milí. PAk už čekal jen a jen na to jestli z pokedexu orpavdu vytříská nějaké informace, které chtěl a taky na to jestli k obědu bude salát tak torchu předpokládal ,že Vodník bude salátoví.

Steve

Treecko se na mě pořad jen díval a když jsem si s ním chtěl plácnout konečně nějaká reakce... Jen se usmál a plácnutí mi opětoval... Tree... Vydal ze svých úst svoje obvyklé slovo... Poté se ještě otočil ke mě zády a nastavil mi ruce na další plácnutí... Plácnutí zezadu? Hmm... jasně proč ne... vypadá to, že jsme dáli dohromady náš pozdrav... Pověděl jsem mu a teď jsem opětoval plácnutí já jemu... Treecko ne mě mrkl a postavil se ke stylovým postojem s rukami zkříženými u těla... Myslím, že spolu budeme vycházet skvělé... máme dost společné povahy... Pomyslel jsem si a poté se konečně postavil na nohy ze dřepu... Půjdeme najít Xaviho... zajímá mě kterého pokémona dostal... Tak jdeme Treemene... Treecko jen přikývl a mi šli... Po pár krocích jsem ho zahlédl a šel k němu... Čau, takže máš Mudkipa? Roztomilý pokémon... Řekl jsem Xavimu a Treecko se mezitím podíval na Mudkipa který byl na jeho ramenu... Treee (Nazdar). Pověděl mu a natáhl přitom ruku... poté jsem ještě dodal... Jdeme se najíst? Pokémoni mají určitě taky hlad.

Layla

Chvilku jsem se seznamovala s Katlininým Shinxem a poté se rozhlédla po celé místnosti.Všichni měli krásné pokémony,ikdyž zrovna jim se ten jejich nemusel líbit,mě přišli celkem roztomilí.Neunikl mi ani fakt,že Tim nebyl ze svého krokodýlka moc nadšený,řekla jsem si,že ho půjdu trošku povzbudit,protože vypadal jakoby se měl zhroutit nad tím co dostal.Vzala jsem Torchica do náručí a došla s ním až k Timovi. Ahoj,tak co tvůj nový pokémon? Vypadá celkem silně... Mile jsem se usmála na Tima a poté i na jeho krokodýla,chtěla jsem mu alespoň nějak zvednout náladu,ikdyž mě v té chvíli zrovna nenapadala ta správná slova. Zdravím Totodile,já jsem Layla a tohle je Torchic. Zašklebila jsem se na krokodýlka a poté hodila jeden povzbuzovací pohled na Tima. Ale no tak,ikdyž se ti nelíbí to neznamená,že je k zahození.Najdi na něm tu světlou stránku a určitě si budete rozumnět. Roztomile jsem se zaculila a položila Timovi ruku na rameno. Hlavu vzhůru! Doufala jsem,že jsem mu alespoň trochu zvedla náladu...

Katlin

Šla jsem s Laylou za Timem. Ahoj Time. Pozdravila jsem ho.
Dřepla si k Totdailovi, naklonila hlavu na stranu a prohlížela si ho. Shinx si sedl vedle mě a taky naklonil hlavu. Naklonila jsem hlavu na druhou stranu a Shinx to po mě zopakoval.
Co se ti na něm nelíbí Time, mě příde v pohodě. Jestli ti nepřipadá drsně, počkej až se vyvine. řekla jsem mu, Shinx vážně přikývl a řekl Shinx.
Musíš se po mě opičit? Zeptala jsem se ho s povzdechem a on vesele odpověděl. Shinx.

Tim

Katlin a Layla se přišli pochlubit se svými pokémony. Ale jo, my spolu budem vycházet viď? usmál jsem se na sbého nového společníka a pohladil ho po přehnaně velké hlavě. Já jen... víte jak mám rád vodu a lodě... no ale to je jedno koukám, že vy dvě máte také zajímavé společníky, že? rozhodně jsem se musel naučit spolupracovat s tímhle krokodýlem... ale rozhodně jsem mu nehodlal říkat totodile, moc dlouhé jméno... nejspíš mu budu říkat Bungee...

Layla

To jsem ráda,já jenom,že jsi vypadal jako hromádka neštěstí. Usmála jsem se a položila svého Torchica na stůl vedle Timového Totodila.Chvilku na sebe oba pokémoni pokukovali až se najednou Torchic roztomile usmál a začal obíhat okolo Totodila. Torchiiic. Ozval se můj pokémon a já se musela při tom jeho pískotu zasmát. Jestli je zajímavý nevím,ale je to nejroztomilejší a strašně kawaii pokémonek. Zaculila jsem se a přitáhla si židli od vedlejšího stolu k Timovi. A vypadá to,že je strašně hyperaktivní takže se k sobě náramně hodíme. Hodila jsem pohled na rozdováděného Torchica,který si asi chtěl hrát na honěnou,protože nepřestával běhat kolem Totodila. A co tví bratři? Co dostali oni? Taky nějaké zajímavé pokémony jako je tvůj Totodile? Zeptala jsem se Tima a vytáhla si z tašky jedno nadměrně velké lízátko,které jsem si strčila do pusy a spokojeně se dívala na svého a Timového pokémona...

Brzy se otevřely další dveře a během pár chvil se do nich všichni nahrnuli.
Před vámi stál profesor Hawk.
Takže. Dostali jste své první pokemony a vaše cesta brzo začne. Přesto bych vám chtěl ale sdělit pár informací. Na celém ostrově je jen pár obchodů s potřebami pro trenéry. Nadruhou stranu je tady dost všech pokeballů. Záleží jen na vás jak je získáte. Odtud, z Bílého přístavu, půjdete do Modrého města. Cesta vede přes les a varuji vás, můžou se tam vyskytnout divocí pokemoni. Po dokonćení stadionu v Modrém městě vás čeká první velké rozhodnutí, a to to, kterou stranou půjdete. Jak jistě víte, cesta vede kolem celého ostrova a jde jít tama i tama. Profesor se chvíli odlmčel a čekal jestli bude mít někdo Néjaké dotazy.

Reakce Tobiasova pokedexu byla opožděná kvůli tomu, že mu tam vyjela néjaká úvodní animace, která nešla zrušit.
Pak se ale začaly dít věci. Na obrazovce pokedexu se objevil obrázek Squirtla, který se potom proměnil na pokeball a přiřadil se do rohu obrazovky. Nejspíśe to znamenalo to, že když chytneš dalśího pokemona, tak se taky proméní na pokeball a přiřadí se pod Squirtla. Nejspíše nějaký systém řazení.
Pak se na obrazovce Squirtle objevil znovu, tentokrát ale s několika popisky.
Typ: Vodní
Vývoj: Wartortle -> Blastoise
Základní útoky: Nárazový útok, vodní dělo

Axel

Eh...?
Axel sa zohol...
Pozeral si s Aronom do očí... Boli to sústredené pohľady... Oba pohľady boli kamenné.
Axel vystrel k Aronovi ruku... natiahol ukazovák... a začal s ním Arona ťukať medzi oči.
Lol, toto je pokemon? zasmial sa Axel.
Aron pretočil oči a pozrel na Axela pohľadom "Čo je to za idiota?"